Recenze

Na pozadí neustálé možnosti propuknutí válečného konfliktu či teroristického útoku se odehrává příběh našich současníků, kteří nám jsou blízcí již tím, že touží po zemi, která by byla plná štěstí... Každý z nich vidí a představuje si "Eldorádo" zcela jinak. U někoho je ono slůvko synonymem lásky, u někoho kariéry, u dalšího člověka se štěstí přeměňuje v bohatství či hmotné statky. O tomto všem a též i o pocitu neustálé nejistoty, na kterou si dnešní člověk musí chtě nechtě zvykat, aby přežil, vypráví hra Eldorádo.

Hlavním hrdinou příběhu se stává Anton, kterého ztělesňuje David Prachař. Je přesným typem úspěšného manažera, kterému však nestačí jen to, co získal svojí houževnatou a tvrdou prací, ale neustále touží po větším jmění. Aby mohl udržet chod přepychového domu, který si nechal pro sebe a svoji manželku vybudovat, rozhodne se pro zfalšování podpisu svého nadřízeného na jedné z důležitých listin. Prachař se pohybuje ve všech různorodých polohách postavy. Je přesvědčivý jako úspěšný manažer, stejně tak jako chladný a vypočítavý kariérista, který je schopen se snížit k činům, jež jsou protiprávní a to jen proto, aby získal to, po čem touží a aby nezklamal důvěru své ženy, která je přesvědčena o jeho dokonalosti. To vše vede a směřuje k tomu, že jeho následná totální prohra zapříčiní globální rozpad jeho osobnosti. Stává se tak zoufalým bláznem a slabochem, který se nedokáže následkům svého jednání postavit čelem a volí tu nejjednodušší cestu jak se svých problémů navždy zbavit…

Podobně ucelený a výborný výkon jako David Prachař podala i Hana Igonda Ševčíková. Dovedla postavu manželky Tekly vystavět na pravých ženských vlastnostech, kterými si svého muže značně idealizovala, a tím nepřímo ovlivňovala jeho jednání. Ve chvíli, kdy se dostala do konfliktu mezi svým snem a realitou, se její jednání změnilo v chování velké dračice a z následného duelu Prachař - Ševčíková se stal opravdový herecký koncert.

Rovněž František Němec v roli šéfa, který Antona za jeho čin propustil, je součástí herecky prvotřídní inscenace. Jeho charisma poskytovalo Aschenbrennovi přesné množství přirozené autority. Celkově právě Aschenbrennen byl jednou z nejméně čitelných a nejzáhadnějších postav hry, jejíž jednání mělo mnoho otazníků a možností výkladů. Jeho sebevražda pak dala divákovi mnoho podnětů k uvažování, proč právě on se odhodlal k tomuto činu. Možná byl již zdeptán světem, možná již neměl dostatek sil k žití v neustálé nejistotě, kdy člověk neví dne ani hodiny, kdy by mohla vypuknout děsivá válka či by se mohl stát obětí teroristického útoku. Možná proto, možná ze zcela jiných, divákům skrytých důvodů, volí samovolný odchod z tohoto světa.

Na Janu Preissovou v roli stárnoucí ženy a matky Tekly si musel divák zpočátku zvykat, zvláště proto, že se typově pro tuto postavu nehodila. Ve výsledku lze však konstatovat, že jak ona, tak David Matásek v roli jejího mladého milence, jenž se netají tím, že žije s Gretou hlavně proto, aby jí pomohl s "odlehčením" jejího bohatství, si se svými rolemi poradili se ctí a herecký nadprůměr inscenace nijak nesnížili.

Vydařená práce režiséra se projevila nejen na hereckých výkonech, ale též na zdařilých přesunech mezi jednotlivými obrazy, které doprovázela zneklidňující hudba. Realizátorům se podařilo vystihnout a vytvořit opravdovou atmosféru nejistoty doby, kdy na nás na každém kroku číhá možné nebezpečí. To vše bylo znázorňováno i filmovými dotáčkami a tento pocit nevyhnutelnosti zkázy současného života a světa se zvýraznil velice působivou scénou v závěru, kdy byla bříza, v projekci na filmovém plátně, symbolizující štěstí a mateřství zcela pohlcena plameny.

Snad jen obsazení Magdaleny Borové do role studentky hry na piano nebylo dobrou volbou. Hra však má tak silný dějový náboj a disponuje prvotřídními hereckými výkony, že ani její amatérský výkon výsledný kladný dojem nepokazil.

Pokud by dramaturgie Národního divadla pokračovala v uvádění her podobného typu (viz Eldorádo či Slyšet hlasy), myslím, že by tato cesta mohla ND směřovat k začlenění do svazu evropských divadel, jak o tom dnešní vedení neustále hovoří.

Hodnocení: 70 %