Rozhovor

…ptal se Jiří Landa…
foto: Irena Zlámalová

Divadlo Semafor si během šedesáti let existence prošlo nespočtem úskalí. Ať už se proti němu postavili komunističtí pohlaváři, povodně, nebo například před lety radní Milan Richter, který se zapsal do historie divadelnictví svým nápadem „dotace na vstupenku“, přežilo. O tom, co se v Semaforu děje v době koronavirové pandemie, mi vyprávěl sám Jiří Suchý.

Kdy jste zůstal naposledy tak dlouho bez divadla?
Tak vezmu-li to od narození do založení Divadla Na Zábradlí, pak to je 27 roků. Mezi Zábradlím a Semaforem jsem byl přes rok bez divadla, a teď ta koronapauza už trvá přes měsíc. A před tím jsem byl čtrnáct dní v nemocnici. Tak to zkuste sečíst, já jsem v matematice slabej.

Vzpomenete si, napsal jste nějakou hru za podobné nepřízně osudu?
Někdy mám pocit, že skoro všechny hry jsem psal za nepřízně osudu. Semafor byl nepřízní častován za minulého režimu z ideologických důvodů, v současném režimu nás zase zastihly těžké chvíle ekonomického ražení. Například když se na magistrátě ocitl nekompetentní muž, který se rozhodl grantem obdarovat výdělečná divadla, což byly povětšinou ty velké lidojemy, a za tím účelem sebral peníze malým pražským divadlům a tím nad nimi vynesl rozsudek smrti. Tehdy jsem napsal kabaretní představení Děti kapitána Granta, které nám pomohlo divadlo zachránit. Dnešní magistrát si ale zaslouží náš dík.

Chystáte znovuuvedení hry Nižní Novgorod. V čem se bude lišit od své původní verze?
Vyměnil jsem jeden song za jiný, a to si vynutilo připsání nové postavy. A muzikálem bude procházet pouliční jazzová kapela, která vytvoří kontrast ku krásným původním melodiím Ferdinanda Havlíka neseným v duchu ruského folklóru.

Jste nyní v kontaktu se svými diváky?
Dal jsem souhlas ke zveřejnění nahrávek mých povídek na webových stránkách, komunikuji s přáteli našeho divadla pomocí fejsbuku, ale hlavně píšu novou hru, protože za předpokladu, že v září zahájíme činnost s novou sezónou, je jasné, že rozezkoušený Novgorod, což bude pro nás velká produkce, do té doby dozkoušet nestihneme. A zahajovat novou sezónu starým repertoárem budí obavy, že se diváci nedostaví v obvyklém počtu, neboli že nebude vyprodáno. Novou hru ale budou anoncovat a posléze komentovat noviny, a to naše podzimní vzkříšení spíš zviditelní. Si myslím…

Jiří Suchý a Jitka Molavcová v inscenaci Semafor má narozeniny (foto: Dušan Dostál)

Odrazí se současná situace nějak výrazně na následující sezóně?
Myslím, že nikoliv. Jsem optimista, nebo co. (usmívá se)

O čem bude vaše nová hra?
Nová komedie bude jednoduchá a úsporná, leč srandální a plná písniček. Bude se jmenovat Černá kočka - Bílý pes. A bude o soupeření dvou konkurenčních kabaretů: Chat noir a White Dog.

Co vám v této, poněkud kratší sezóně, udělalo největší radost?
Těch radostí bylo víc. Ta nejvýznamnější byl nejspíš fakt, že Semafor přežil všechny ústrky a dožil se šedesáti roků, ale i to, že měl premiéru film, který o mně natočila Olga Sommerová, a taky koncert v Rudolfinu. A vyprodaná představení. Kromě toho jsem zažil ještě asi tak pět set menších radostí.

Sledujete například divadelní záznamy představení, které se nyní hojně vysílají?
Lituju, ale nesleduju. Jsem dokonale ponořen do psaní té nové komedie a peru se s tím, protože původně mi to nešlo. Byl jsem za poslední měsíce silně přetaženej - postaralo se o to naše šedesátileté jubileum a všechno, co s tím souviselo. A tak jsem musel udělat to, co mi bylo v posledních šedesáti létech tak často odpíráno: odpočíval jsem. Teď už se cítím být celkem svěží a ejhle - rozepsal jsem se. Píšu, předělávám, zahazuju a zase píšu a děsně mě to baví. Psaní je pro mě něco jako luštění křížovek. A tak se raduju z karantény a říkám si, že by nebylo špatný zavést každoročně karanténu bez viru. Karanténu jen tak, aby mohl Suchý odpočívat, psát, zase odpočívat a zase psát. Ale vím, že to neprosadím. Snad že bych už měl nárok na důchod? V příštím roce mě bude devadesát, mládí mě začne zvolna opouštět, a tak si říkám, že bych se mohl zařadit mezi penzisty a chodit krmit racky. Mohl bych taky hlídat vnoučata, ale jednomu je dvacet a druhému patnáct a nikdo po mně takový servis nežádá. Kromě psaní hry dokončuju taky knížku, která má být pokračováním mé předešlé knížky Klaun si povídá s Bohem. A občas taky pokračuju v pokusu o humoristický román, který píšu už patnáct let, a zatím jsem na straně 65. Díky karanténě se ale můžu věnovat četbě.

Jaké knížky jste už přečetl?
Knihy jsem si v minulosti mohl dopřát jen v noci po práci, a to jsem obvykle při druhé straně usnul. Takže když se mi podařilo přečíst za rok dvě knihy, klepal jsem si na rameno. Teď čtu střídavě několik knih. Jednak je to zajímavý rozbor osobnosti Carla Junga, toho, co spolupracoval se Sigmundem Freudem. Napsal ji Richard Noll a nazval ji Árijský Kristus. To pak prokládám nádherným humorem knížky Václava Kopty Prodloužená jízda. Nedávno jsem dočetl zajímavou knížku, kterou sepsal můj bratr Ondřej Když Chaplin potkal Buriana, a z pracovních důvodů, díky psaní mého pokračování knihy o klaunovi, nahlížím do Veverkovy knihy Evoluce svým vlastním tvůrcem. A občas otevřu namátkou vybranou knihu lyriky – nejčastěji je to Vítězslav Nezval, který je mou stálou inspirací, ale taky Jaroslav Seifert či Jakub Deml. Takže dneska už mám jistotu, že letos přečtu za rok víc knih než dvě.
.