Rozhovor

Ředitel ostravské Komorní scény Aréna Jakub Tichý v rozhovoru přibližuje, v jaké kondici se momentálně nachází jedna z nejúspěšnějších českých scén v republice. Zároveň prozrazuje, co všechno museli během pandemického roku řešit, jaká inscenace aspiruje na nejdéle zkoušenou v historii divadla a co Aréna chystá na příští sezónu.


Tipnete si? Myslíte, že do konce sezóny ještě stihnete odehrát před diváky nějaké představení?
Až donedávna jsem si myslel, že přece jen něco odehrát stihneme, ale neustálé zmatky, odklady a absence přesných podmínek rozvolňování dlouhodobě znemožňují jakékoli plánování. A my přece nedokážeme začít hrát jen tak ze dne na den. Pokud bychom navíc měli hrát například pro 20 % sálu, což je v našem případě devatenáct míst, a takové zprávy se objevují, postrádá to jakýkoli smysl jak umělecky, tak ekonomicky. Chceme ale v květnu a červnu hrát v plenéru. Nyní to vypadá, že by to snad mohlo být možné. Jinak se soustřeďujeme na sezónu 2021/22.

Čím vším si Komorní scéna Aréna během posledního pandemického roku prošla?
Mám-li mermomocí hledat nějaká pozitiva, tak jsme si přinejmenším vyzkoušeli on-line aktivity, na které by jinak nikdy nedošlo: on-line streamy inscenovaných čtení a různé mimořádné projekty. Teď dokonce chystáme naši historicky první, a doufám, že poslední, on-line premiéru. Bude to inscenace Karpatský thriller v režii Romana Poláka, kterou máme hotovou už od podzimu. Jinak šlo o dlouhé měsíce nejistoty, improvizace, plánování, přeplánovávání už třikrát přeplánovaného a tak dál. Kromě toho už asi každý soudný člověk ví, že živé divadlo je nenahraditelné a při sebedokonalejším streamu prostě nedochází k tomu přenosu energie, který dělá divadlo divadlem. Povšechně vzato soudím, že sledovat záznamy je užitečné spíše pro připomenutí atmosféry již dříve viděného nebo pro divadelní historiky.

Kartpatský thriller (foto: archiv Komorní scény Aréna)

Jak vnímáte posledních šest měsíců bez diváků?
Trávili jsme tu dobu v naději, že diváci se budou moci v omezeném režimu vrátit… v prosinci… pak v lednu… a v březnu už určitě. Tedy oscilací mezi očekávání a zklamáním. V mezičase jsme se snažili vymyslet, jak udržet kontakt se světem venku. Zveřejňujeme záznamy starších inscenací, dělali jsme živé streamy s herci a od listopadu každý měsíc živě připravujeme streamované inscenované čtení. Aspoň část každého měsíce jsme tak mohli pracovat na něčem novém. Zapojili jsme se do mezinárodního projektu Insulted. Belarus(sia). Worldwide Readings, uvedli jeden starší text Ubohý večer a novější Ten druhý text našeho dramaturga a dvorního dramatika Tomáše Vůjtka, kabaret složený z textů málo známého ruského básníka Igora Cholina a nakonec v březnu před Velikonocemi Pašijovou hru, rovněž Tomáše Vůjtka. Řekl bych, že to velmi pomáhá udržet „pracovní morálku“, protože práce na regulérních inscenacích je, když je premiéra v nedohlednu, už trochu frustrující. Ostatně všechny tyto projekty jsou stále ke zhlédnutí na našem webu.

Kolik jste nazkoušeli premiér do šuplíku a museli jste nějakou zrušit?
Nakonec se nám povedlo v roce 2020 uskutečnit tři ze čtyř plánovaných premiér, byť dvě z nich výrazně později, než jsme mysleli, a pro omezený počet diváků. Na podzim jsme dodělali už zmíněný Karpatský thriller, který má za několik dnů on-line premiéru. V lednu pak měl mít premiéru Macbeth v režii Ivana Krejčího. Ten je prakticky hotový a chceme jím zahájit příští sezónu. Některé tituly se přesunuly na příští sezónu. Nerušili jsme nic a jsem za to moc rád. Jen se posunují termíny... všeho do času.

Macbeth (foto: archiv Komorní scény Aréna)

Jak probíhalo zkoušení Karpatského thrilleru a Macbetha?
To si asi umíte představit: přerušovaně. Lockdowny, karantény, pozitivní testy a neustálé změny. To je samozřejmě pro všechny zúčastněné nepohodlné a demotivující. Macbeth bude mít generálkový týden až v květnu, takže se z něj nejspíš stane nejdéle zkoušená inscenace v historii našeho divadla. Loni jsme také plánovali spuštění off-scény ve foyer, kde by měly dostat prostor komornější projekty, ale ze zřejmých důvodů z toho sešlo. Tomáš Vůjtek pro tuto scénu začal zkoušet jeden ze svých nových textů Zápas o generála. Doufám, že se ho povede uvést během příští sezóny.

Budete „oživovat“ všechny inscenace, které jste měli na repertoáru?
Jistě. Všechny nás moc mrzelo, že se kvůli restrikcím nepodařilo uskutečnit několikrát ohlášenou derniéru Havlova Vyrozumění a doufám, že další tituly už takový osud nepotká.

V jaké fázi příprav jste s další sezónou?
Je to možná naivní, ale opravdu věřím, že v září začneme hrát standardním způsobem. Kdybychom v to nedoufali, tak už se nejspíš vážně zblázníme. Takže chystáme Rok našich návratů. Dva tituly už se měly objevit v nynější sezóně: Komáři Lucy Kirkwoodové, které bude režírovat Kateřina Dušková, a inscenace ruské satirické hry Viktora Šenderoviče Pan Ein a problém požární bezpečnosti, tu uvedeme v české premiéře a režírovat ji bude Ivan Krejčí. Navýsost aktuální hry. Kromě toho u nás bude Petr Svojtka inscenovat Naše furianty a sezónu zakončíme světovou premiérou nové autorské hry Tomáše Vůjtka Míťo! Šuro! Jarmilo! aneb Švejkův návrat.

Zmínil jste letní hraní. S jakými inscenacemi pro něj počítáte?
Chceme hrát co nejdříve, a protože to vypadá, že v našem sále už v této sezóně hrát nebudeme, rozhodli jsme se pro hraní v plenéru. Podmínky pro akce venku snad budou průchodnější. Loni jsme si vyzkoušeli pouliční hraní na Jiráskově náměstí v centru Ostravy. Uvedli jsme tam Mandragoru, letos chceme pokračovat, plánujeme uvést Obraz Yasminy Rezy. To by mělo být na konci května. V červnu chceme zabrat nově zrekonstruovaný amfiteátr v Ostravě-Porubě. V krátkých blocích bychom rádi odehráli čtyři až pět titulů. Všechno to ale bude záležet na aktuální podobě vládních restrikcí.

Pašijová hra aneb O nejslavnějším zmrtvýchvstání (foto: Komorní scéna Aréna)

Nehrozí vašemu divadlu podobně černý scénář, kterého jsme byli svědky ve Slováckém divadle, kde museli propustit několik herců ze souboru?
Chvála bohu zatím ne. Náš zřizovatel, město Ostrava, nás snad podrží. Je mi strašlivě líto, když vidím starostí kolegů v Uherském Hradišti, Opavě, Olomouci, Liberci i jinde. I proto už opravdu potřebujeme začít hrát.

Změní se podle vás po skončení pandemie nějak zásadně vnímání divadla?
Spousta lidí říká, že svět už nikdy nebude takový jako dřív. Sám si ale myslím, že až pandemie odezní, vznikne silný protitlak na návrat „starých časů před covidem“. Setkávání tváří v tvář se nedá nahradit ani napodobit. On-line sféra pro divadlo není alternativa. Vím, že se po divadle divákům velmi stýská a nemám strach, že by se do hledišť nevrátili. A vím taky, že si teď budeme živého hraní a setkávání mnohem více vážit.

Věříte v dobré konce?
Vždycky se tvářím tragicky, ale vnitřně jsem nakonec notorický optimista. Pro divadelníky v této době je optimismus nutnost, respektive jediné možné nastavení. Jinak by se člověk musel sebrat a jít pod něco skočit...
.