Recenze

Budějovické vyprávění o štěstí a kráse
vydáno: 0.0.0000, psáno z představení: 27.10.2006, Jiří Landa
Sezónu skládající se výhradně z her současných dramatiků zahájilo na své malé scéně Jihočeské divadlo. V české premiéře zde byla uvedena hra Neila LaBute Tlustý prase. Po divadlech Komedie, Ungelt a Divadlu J. K. Tyla v Plzni tak tento americký autor »doputoval« až na jih Čech, aby tu svým textem mohl oslovit diváky nejen mladé generace. LaBute již mnohokrát dokázal, že má cit a schopnost k nekompromisnímu reálnému popsání uvažování a jednání obyčejných lidí. A hrou Tlustý prase tento fakt potvrzuje. Je až s podivem, jak přesně dokáže vykreslit detaily uvažování mladíka Toma zamilujícího se do dívky Heleny trpící nadváhou. Ačkoli však její nadměrná tělesná hmotnost nevadí ani jednomu z nich, jejich vztah se dostává do krize díky reakcím okolí na tuto Heleninu jinakost, kterou není schopno tolerovat.

Postava Toma se stala další velkou výzvou pro Pavla Oubrama, který patří k nejtalentovanějším členům mladší části souboru. Herec si dovede s Tomem výtečně pohrávat a plasticky jej zpracovává k obrazu svému. Jeho rozdvojenost uvažování a konflikt citů působí až neskutečně přesvědčivě. To se nejsilněji projevuje ve chvílích, kdy se díky okolí zmítá v pochybách, zda je vztah s obézní dívkou přesně tím, po čem touží. Oubramovi se podařilo vystihnout snad všechny různorodé myšlenkové pochody, které může mladík ocitající se v podobné situaci, prožívat. A jeho prozření pak s sebou přináší paradoxně i pocit úlevy, že si už konečně přestal lhát...

Taťána Kupcová je Oubramovi v roli Heleny zdařilou spoluhráčkou. Její herectví je nejsilnější v komických scénách a v momentech, kdy se u ní mísí touha uvěřit tomu, že může být milována štíhlým a pohledným mužem s faktem, že musí zůstat nad věcí a uvědomovat si prostou realitu. Ač je se svým údělem smířená, a ani ji nenapadne, že by se svou postavou začala něco dělat, a bere vše s nadhledem, nakonec Tomovu upřímnému citu podlehne a zamiluje se do něj. A právě tehdy ji zastihne rána, jež zcela opět změní její život. V tento moment také zároveň poprvé připouští možnost, že by mohla či spíše chtěla zhubnout. Všechny tyto výše popsané proměny přicházejí v podání Kupcové zcela automaticky a nenásilně. Snad jen v závěrečné scéně by se mohla projevit více a alespoň mimikou naznačit své citové pohnutí, které právě prožívá.

Ve výčtu hereckých výkonů je nutné zmínit i Ondřeje Veselého a Teresu Brannu. Veselého floutek Carter začíná být plnohodnotnou postavou až ve svém druhém výstupu. Ačkoli prezentuje typický prototyp jednoduchého týpka uznávajícího pouze povrchní hodnoty světa, není mu možno upřít velké kouzlo osobnosti, které jde ruku v ruce s jeho prostořekou upřímností. Možná právě proto s ním Tom i přes všechna příkoří, která mu Carter uštědřil, neustále udržuje kontakt. A navíc je to právě Veselý, jenž dovede nonverbální komunikací s divákem přenést nepozorovaně do hlediště pocit opravdovosti hraného. V duelech s Oubramem se výtečně doplňují a i když jsou zcela odlišnými povahovými typy, je patrné, že si jsou hodně podobní.

Problematičtějším se ukázalo být obsazení Teresy Branny do role Jeannie. Její nepřirozená a místy až křečovitá reakce v první části příběhu, kdy se dozvídá o novém Tomově vztahu, působí hodně nepatřičně a je neadekvátní situaci. Výraznější zlepšení je patrné až ve chvíli, kdy zjišťuje, jakou novou známost si její bývalá láska našla... Výborná je naopak v závěrečné scéně, kdy se střetává s Tomem a Helenou. Její umírněný projev ještě znásobuje sílu prožitku dané chvíle. Herečka by se měla snažit propracovat několik svých počátečních výstupů, aby tak držela krok s výtečným trojlístkem Oubram, Kupcová, Veselý.

Režie Martina Glasera si i tentokrát vystačí s jednoduchou scénou, kterou tvoří několik černých kostek umožňujících snadnou a rychlou přestavbu. Soustředí se hlavně na herecké výkony, což se mu jako vždy vyplácí. Působivé okamžiky skýtá i chór v jeho pojetí nazvaný krásnými mladými lidmi, kteří jsou na jevišti neustále přítomni, aby poukazoval na to, co je a není ve společnosti obvyklé. Díky němu se tak divák nemůže zbavit pocitu, že tato zvláštní láska má stejně již pevně daný a jasný konec. Tento pocit se ještě více zintenzivňuje v okamžiku, kdy se všichni »krásní mladí lidé« vysvléknou do spodního prádla.

Ačkoli by se mohlo zdát, že je příběh depresivní a vykonstruovaný, opak je pravdou. Jednání všech postav je logicky vysvětlitelné a text navíc skýtá mnoho humorných scén, které jsou režií přesně uchopeny, pochopeny a dobře pointovány. O zábavu tedy určitě není nouze. Inscenace má švih a spád (i když by jí přece jen prospělo urychlení několika dialogů mezi Tomem a Carterem), nenudí a je dobře podbarvena pečlivě vybranou hudbou.

Inscenací hry Tlustý prase se na malou scénu Jihočeského divadla dostává příběh ze současnosti moderně režírovaný způsobem, který jsou schopni a hlavně ochotni akceptovat diváci všech věkových kategorií.

Hodnocení: 70 %

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.