Rozhovor

Umělecký šéf Západočeského divadla v Chebu Zdeněk Bartoš v rozhovoru popisuje současnou situaci západočeské scény, přičemž se krátce ohlíží za uplynulým pandemickým rokem. „Pokud nám to bude umožněno, chceme začít hrát za jakýchkoli podmínek, tedy minimálně pro 50 lidí, což je 20 % naší kapacity,“ říká s tím, že v Chebu chtějí diváky přivítat při první možné příležitosti.

Co vše se během posledního roku v Západočeském divadle událo?
Jarní lockdown, pak dvě veřejné premiéry - Odysseus v režii Josefa Kačmarčíka a česká premiéra hry Smith & Wesson v režii Hany Marvanové. Srpnové hraní, v září jedna veřejná premiéra Znovusjednocení Korejí v režii Jiřího Š. Hájka ve studiu d a zase lockdown, který trvá až doteď. Během něj jsme nazkoušeli tři další inscenace, natočili a přes internet odvysílali čtyři série nejrůznějších videí, což znamená celkem zhruba pět hodin natočeného a sestříhaného audiovizuálního materiálu - Minutové hry, Pusť chlup, Ámos je kámoš a teď Divadelní lexikon. Přímo představení streamujeme zřídka, přece jen to není živé divadlo. Natočili a odvysílali jsme jen Rakovnickou vánoční hru, Geometrii domova a rozhlasovou verzi pohádky Sněhová královna. Co ještě… čtení pro knihovnu, vysílání v rádiu… Všechno je myslím zapamatování hodné, i když na lockdowny bych už teď rád zapomněl…

Nejdéle nazkoušenou inscenací, kterou máte „na skladě“, je celosouborovka Společenstvo vlastníků… Jak probíhalo její zkoušení a v jaké je nyní kondici?
Zkoušení pod vedením Jiřího Bábka probíhalo standardně, tedy až do uzávěry, která přišla zhruba v polovině. Od konce zkoušení ji jednou až dvakrát měsíčně projíždíme a čekáme. A v jaké je kondici? Asi jako zdravý, leč nedonošený novorozenec v inkubátoru už skoro na porodní váze, jenom ho vytáhnout na svět.

společné foto "společenstva vlastníků" (foto: archiv Západočeského divadla v Chebu)

Budete ji hrát v původně avizovaném alternativním prostoru městské knihovny?
Možná ano, možná ne, podle okolností. Hrát se dá úplně všude, i venku. Předběžně počítáme s hlavním sálem divadla před oponou, ale ani jiné varianty nejsou vyloučeny. Vlastníci se měli opravdu původně uvádět v knihovně, bohužel její přednáškový sál má tak akorát kapacitu 60-70 diváků, a pokud budou podmínky zpočátku nastaveny tvrdě, bude lepší je hrát v divadelním sále na forbíně a mít rozestupy v hledišti. Ostatně všechny tituly ze studia d můžeme flexibilně přenést do hlavního sálu a hrát je tam, kde můžeme dodržovat kapacitu a rozestupy diváků.

Za jakých podmínek a pro jakou kapacitu sálu jste tedy schopni a ochotni začít hrát?
Za jakýchkoli podmínek, minimálně pro 50 lidí, což je 20 % naší kapacity. Chceme diváky přivítat co nejdřív, při první příležitosti, kdy to bude možné.

Náročné musí být udržování „při životě“ i komedii Hra, která se zvrtla. Mimochodem, viděl jste nějakou její verzi?
Ne, jen skeče od Mischief Theatre na YouTube a četl jsem text. Kolegyně a kamarádka Kristýna Čepková z Kladna, kde ji mají též na repertoáru, mi vylíčila jejich zkušenosti, viděla i originál v Londýně. I naši Hru projíždíme jednou dvakrát do měsíce, tenhle kus ovšem v kompletní scénografii, která je důležitou součástí gagů. Hra je specifická a zábavná v tom, že musíte přimět hrát profesionální herce jako nadšené amatéry, kterým se vše sype pod rukama, nepředjímat vtip a všechno správně načasovat a neprozradit. Jsme zvědaví, jak to bude fungovat na diváky, tenhle kus se bez reakcí živého publika opravdu neobejde.

Hra, která se zvrtla (foto: archiv Západočeského divadla v Chebu)

V jaké fázi příprav jsou další inscenace Tartuffe a Babička drsňačka?
Tartuffe je hotov a připraven k uvedení, drsná Babička se právě začala zkoušet. Máme dokonce dva termíny premiéry a nevzdáváme se naděje, že proběhnou před lidmi. Kvůli pandemii přesouváme dva tituly z této sezóny - Sylvii a Můj romantický příběh - na podzim, takže žádnou plánovanou premiéru nerušíme.

Budete současné situaci uzpůsobovat výběr titulů na další sezónu, respektive bude divácky vstřícnější?
Konkrétní hry sice ještě jmenovat nemůžu, ale určitá divácká vstřícnost je pravděpodobná. Nikdy ale nejdeme cestou laciné podbízivosti. I u divácky přístupnějších titulů se snažíme být nároční k sobě samým a vždycky pracujeme na co nejlepším profesionálním provedení. Odhaduji, že do divadel se nejdřív vrátí „tvrdé jádro“ divadelních fanoušků a milovníků, kteří jsou ochotni strpět i nepohodlí v podobě testů a nasazených roušek. Ostatním, kteří nechodí pravidelně, nebo budou mít obavy, bude asi návrat trvat déle. Nebudou-li další vlny, za rok za dva by se divadla mohla vrátit do čísel návštěvnosti před epidemií. To je ale jen můj zcela nekvalifikovaný odhad.

Budete obnovovat všechny inscenace z dosavadního repertoáru, nebo některé z nich zmizí spolu s pandemií?
S jednou se rozloučíme. Bude to „dvojinscenace“ Přátelé ze skříně / Vernisáž. Derniéra proběhne 6. května online. Ostatní tituly na repertoáru držíme.

Plánujete letní hraní, případně, se kterými inscenacemi?
Letní hraní plánujeme se všemi inscenacemi, u kterých to půjde. Některé do exteriéru přenést nelze, například ty s náročnou nebo specifickou scénou nebo s velkým obsazením, konkrétně je to Hra, která se zvrtla, Chyť mě, jestli na to máš nebo R.U.R. Ostatní repertoár by se po jisté úpravě hrát venku dal. Pokud jde o chebské lokace, v úvahu přicházejí louka za poliklinikou Astra jako vloni, chebský hrad, rokle u divadla, amfiteátr na Krajince… Nic ale není napevno domluveno ani určeno, ono se teď opravdu špatně plánuje… Každopádně, pokud to bude povoleno, počítáme s hraním do 10. července a hned od 20. srpna.

Chyť mě, jestli na to máš (foto: Petr Neubert)

Jaké máte v plánu v příští sezóně režie?
Zatím doháním resty. Na konci roku mě čeká Můj romantický příběh tady v Chebu. Nové tituly nebudeme nasazovat dřív než na jaře 2022. Máme totiž plný repertoár neobehraných inscenací. Před propuknutím epidemie jsem měl nabídky na pohostinské režie ze tří různých divadel, jenže všechno se zatím odložilo na neurčito. Uvidíme, jak a kdy a zda vůbec bude možné se k nim vrátit. Všechna divadla teď mají, obrazně řečeno, zplihlé plachty uprostřed Pacifiku. Nikdo neví, kdy zaduje vítr a jakým směrem se popluje.

Pravidelně se věnujete překládání divadelních her. Sledujete premiéry inscenací, kde tvůrci využili vašeho překladu?
Ano, rád. Poslední překlad, muzikál Pretty Woman v Městském divadle Brno, na svou premiéru teprve čeká. Ale prý už je půl roku hotov. Jsem zvědav.

Překvapilo vás některé nastudování?
Skoro všechny, protože jsem většinu svých překladů původně i režíroval. Proto je vždycky skvělé a zábavné vidět jiné zpracování téhož, nový pohled. Nejvíc mě asi nadchla Krás(k)a na scéně v Městském divadle Mladá Boleslav v režii Petra Mikesky, který u nás právě režíroval Moliérova Tartuffa, dříve Královu řeč, Cyrana a komedii Jméno. Boleslavská Krás(k)a má navíc dokonalého představitele titulní role Daniela Bambase. Však za ni taky dostal Cenu Thálie.
.