Šťovík, pečené brambory

Maďarská komedie se odehrává v šatně tří rozdílných fotbalových rozhodčích, jejichž střet naplno ukáže lidské slabosti i špatné vlastnosti. Vděčný titul se na českých jevištích zabydlel a může nabídnout více než bezduchou zábavu. Inscenace M. Maléře se vyhnula nebezpečí opomíjení hořkého podtónu, ale ke správnému vybalancování něco málo chybělo. Básníka V. Hájek správně nasměroval, nenašel však v projevu přirozenou a uvěřitelnou polohu. To se podařilo vynikajícímu J. Rackovi v úloze proradného Mejdla. Na repríze 8. října 2025 mluvil F. Cíl příliš rychle, v jeho mluvě se často ztrácely důležité pointy, ale jinak i on roli dobře obsáhl.

65 % Kladenské nastudování známé Egressyho hry budu mít jistě dlouho spojeno se vzpomínkami na výkon F. Cíle v roli cílevědomého a namachrovaného rozhodčího Laciho. Jeho komplexně propracovaný výkon (pohyby, gesta, mimika) je ozdobou inscenace, která má svěží tempo a je prosta laciných vtípků. Zaujal také J. Racek, jenž je Cílovi dobrým spoluhráčem. Inscenaci by sice slušelo více propracovat i druhý plán textu, nicméně i v tomto balení jde o povedený kousek, který určitě potěší nejednoho diváka.

65 %. Nálada rozhodčích během fotbalového utkání, v širším kontextu i jejich momentální osobní situace můžou mít někdy poněkud kyselou příchuť, stejně jako v titulu hry zmíněný šťovík. Zoltán Egressy sportovní a lidskou rovinu ve své hořké komedii staví do zajímavých konfrontačních souvislostí, které pobaví i vedou k zamyšlení současně. Tři mužské postavy, tři ne zcela uspokojivé životní bilance, tři nátury, tři pohledy na věc = tři herecké příležitosti k barevnému, plnokrevnému uchopení role. V tomto ohledu se nejlépe daří Filipu Cílovi, který každou ze situací dokáže rozehrát do jemných detailů, vysloveně kouzelné jsou jeho pohybové kreace.