Zaostřeno na ...
Divadlo Radka Brzobohatého: Freddie

Michael Kluch: Hráli jsme na 91. narozeninách královny Alžběty II.
[15.7.2018]
...ptal se Jiří Landa...

První velká muzikálová zkušenost Michaela Klucha byl broadwayský muzikál RENT, v němž ztvárnil hlavní roli Rogera Davise. Hrál se s úspěchem v Divadle Na Prádle. Diváci si ho jistě pamatují i jako Bena Berouska z muzikálu Touha Mirjam a Dana Landy. Spojen je však zejména se zpěvákem Freddiem Mercurym. Se svojí kapelou Queenie odehrál více než tisícovku koncertů v různých zemích světa. Nyní ho můžete vidět například i v muzikálu Freddie, který má na repertoáru Divadlo Radka Brzobohatého a uvádí ho i v létě. Jen během srpna se odehraje osm představení.


Prozradil byste mi něco zajímavého ze zkoušení novinky Freddie, kterou nyní hrajete v Divadle Radka Brzobohatého?
Víte, nerad bych například konkrétně rozebíral, se kterými scénami jsem se nejvíce pral, aby posléze divák nebyl případně ostražitější a na tyto scény se díky mé nápovědi nezaměřil. Šlo o jednu scénu, která mi v průběhu takřka tříměsíčního zkoušení dala opravdu hodně zabrat... Nyní však mohu říci, že se na jevišti cítím pohodlně, což je důležité nejenom pro mne, ale pro celé představení jako takové. Každý proces příprav něčeho nového je unikátní. Jde samozřejmě i o nervy, protože chci mít vše perfektní a z každé příležitosti vytěžit maximum. Řekl bych, že ze všech mých inscenací mám právě zde nejvíce činohry, a to mě nesmírně baví a je pro mě obrovskou výzvou. Ze všeho nejvíce si ovšem cením spolupráce s Jiřím Kornem, vedle nehož stát na jevišti pro mne znamená ryzí inspiraci ve všech ohledch naší profese.

Prozraďte neznalému divákovi, v čem se liší pražský Freddie od plzeňského, kterého hrajete v Divadle J. K. Tyla?
V principu se jedná o dvě úplně odlišné inscenace. Obě ukazují příběh Freddie Mercuryho, ale každá jinak. Režisér Libor Vaculík v Plzni vytvořil unikátní dílo, které dle mého názoru vypráví Mercuryho život s důrazem na vlastní emoce diváka. Jedná se o taneční muzikál, respektive toto představení spadá pod baletní složku plzeňského divadla, což tedy napovídá o jeho charakteru. Pražský Freddie režiséra Karla Janáka v Divadle Radka Brzobohatého je neméně originální, jelikož je do inscenace neobvykle zakomponována živá kapela, tedy moje kapela Queenie. Také se tu střídají velmi silné emoce, o nichž bezesporu život frontmana Queen byl. Jedná se tedy o muzikál s příběhem, činohrou, písněmi a samozřejmě také tanečními prvky.

Dovedl byste spočítat, kolik večerů jste už strávil na jevišti ve společnosti Freddieho?
Přesně ne, ale jednalo se o více než tisíc různých představení. Někdy mě mrzí, že si nemohu vzpomenout na všechna, ale rád například vzpomínám na koncert v Praze, kde jsme se setkali se sestrou Freddieho Mercuryho paní Kashmirou Cooke. Na pozvání osobního tajemníka Freddieho Mercuryho pana Petera Freestona jsme několikrát vystupovali na fanouškovském festivalu ve švýcarském Montreux, kde Queeni žili a nahrávali svá alba. Koncertovali jsme ve Skandinávii na místech, kde před námi vystupovali slavní známí interpreti, dokonce jsme hráli v historické aule univerzity v Uppsale, kde poslední rockovou kapelou byli Led Zeppelin v době své největší slávy.


To se velmi hezky poslouchá. Dejte k lepšímu další místa.
Také jsme vystupovali třeba na oficiální oslavě 91. narozenin královny Alžběty II., dvakrát v roce jsme vyprodali Palau de la Musica Catalana, což je takové Národní divadlo v Barceloně s kapacitou cca 1300 diváků. Jakožto bývalý hokejista nemohu opomenout koncert na soukromé oslavě Dominika Haška, nebo afterparty v O2 aréně, která navazovala na koncert samotných Queen a Adama Lamberta v roce 2015. S mou někdejší německou kapelou jsme vystupovali v Kolíně nad Rýnem na den přesně 40 let ve stejném sále jako kdysi Queen, nebo jsme uskutečnili vystoupení v jednom z nejhlubších koncertních sálů pod povrchem země - v solném dole v Sonderhausenu. S Queenie jsme nejdále zatím byli ve Vietnamu v Nha Trang, kde poslední před námi velký koncert odehrál Bryan Adams v 90. letech. Samozřejmě také velice rádi vzpomínáme na Česko Slovensko má Talent 2010. To pro nás byla úplně nová zkušenost.

Měl jste už někdy, co se týče hudby Queenů, ponorku?
Naštěstí jsem nikdy nic takového ve vztahu k jakékoli hudbě nepocítil. Nejde to. Jsem jednoduše šťastný v tom, co dělám, nehledě na počet diváků nebo místo konání akce. Ponorka bude začátkem konce mého hudebního počínání.

V jaké zemi jsou nejspontánnější diváci?
Tuto otázku jsme často s kapelou řešili a dlouhou dobu nám nedávala smysl. Procestovali jsme okolo 25 zemí světa a vesměs je všude archetyp diváka podobný. Kulturně nejvzdělanější publikum je asi právě ve Skandinávii, konkrétně ve Švédsku. Naopak nejspontánnější publikum jsme zažili ve Španělsku. Jednou jsme odcházeli před přídavkem z jeviště a pár diváků začalo zpívat chorál „Ólé“ známý z fotbalových utkání. Tehdy jsem si řekl, že diváci dostanou, co chtějí, a při přídavku We Will Rock You jsem před samotnou písní začal právě improvizací tohoto popěvku. Okamžitě zpíval celý tisícihlavý sál bez ohledu na věk či pohlaví. Bylo to fascinující. Nejdelší aplaus jsme ale měli letos v dubnu v Brně na Večeru legend. Krásný zážitek!


Neláká vás být víc sám za sebe? Co vy a autorská tvorba?
Ale já přeci jsem sám za sebe. Na jevišti se cítím být Michaelem Kluchem a je v zásadě jedno, jestli hraju zrovna Mercuryho nebo jinou roli. Ačkoli je tedy pravdou, že role Freddieho je patrně má životní. Pominu-li standardní inscenace, s Queenie naši show označujeme za koncertní divadlo a jsme jednoduše v rolích. Nepovažujeme se za reinkarnace, ani nic podobného. Je to jako byste se ptal herce, jestli by raději nechtěl hrát sám sebe. Zkrátka to, co slyšíte na našem koncertu, je projekcí nás samotných, přestože používáme předem definovanou formu. Queen byla jednou z nejtěžších kapel na interpretaci a my jejich písně předvádíme živě v původních tóninách. To je obrovská výzva a odpovědnost. Uvidíme, jak se budou mé hudební choutky vyvíjet. Pár nápadů v šuplíčku mám. V tuto chvíli se však cítím být především zpěvákem a nesmírně mě baví zpívat nejrůznější krásné melodie a jako zpěváka, tedy interpreta písní, mě tolik nezajímá, kdo je jejich autorem.

Na jakou „nefreddieovskou“ muzikálovou práci vzpomínáte nejraději?
Jednoznačně se mi váže spousta hezkých vzpomínek na muzikál RENT. Jednak to byla má první velká zkušenost mimo kapelu a jednak se tam sešla skvělá parta kolegů, se kterými se potkáváme dodnes. Například právě s Romanem Tomešem účinkujeme i v aktuálním pražském Freddiem.

Co vás čeká v příští sezoně?
Abych pravdu řekl, s kapelou máme sezonu po celý rok. Odpočinek si musíme vyloženě naplánovat. Nicméně tedy pro další „sezónu“ chystáme novou pódiovou prezentaci našich koncertů, kterou nazýváme souslovím „Queen relived“. Vychází z konkrétního designu pódií Queen. Krapet jsme si tuto koncepci vyzkoušeli na našich představeních v Divadle Kalich, kde jsme ovšem maličko omezeni velikostí jeviště. Queen relived show poprvé předvedeme v brněnském SONO centru 30. listopadu. Označujeme to jako koncert roku, moc se na něj těšíme a kromě již zmiňovaného pódia zazní více písní z alba The Miracle, než je v našem repertoáru obvyklé. Před dvěma lety jsme tento moderní sál vyprodali krásným představením, kde byli našimi hosty sólistka Národního divadla Petra Alvarez, Dětský sbor Brno a Československý komorní orchestr Praha. Také se chystáme opět na turné do Skandinávie a připravujeme koncerty v Dubaji nebo třeba na Kostarice. A co nás ještě dále čeká? Doufejme, že mnoho milých a spokojených diváků.