Inscenace M. Taranta se rozjíždí velice pomalu, navíc notnou chvíli trvá, než se divák v mumraji nejrůznějších postav pořádně zorientuje. Chaotičtější úvod však po chvíli vystřídá důkladně inscenačně zpracované drama o životě jednoho z nejznámějších zbojníků, které více než v jiných verzích akcentuje nejen romantickou ústřední dějovou linku, ale také osud Derbaka a téma těžké postižitelnosti morálních prohřešků, na něž obyčejné právo kolikrát nestačí. Z „duelu“ Nikola Šuhaj a Eržika vyšla vítězně P. Tenorová, jež stvořila věrohodnou postavu ženy neustále se pohybující na rozhraní života a smrti a posléze i lásky ke dvěma mužům. Přestože T. Lněničkovi není možno vlastně nic vytknout, na jevišti působil nevýrazně. Zajímavěji podanou figuru nabídl L. Špiner, který se nebál jít na dřeň a vytvořil Derbaka, jímž lze opovrhovat, litovat ho, nenávidět, ale zároveň ho i chápat. V jeho podání se vlastně jedná o postavu velmi tragickou, kde by bylo tím nejsnazším, ale i nejhloupějším, ji mávnutím rukou odsoudit. Na malém prostu zaujali také P. Dohnal coby obchodník Mageri a Z. Bittlová v roli Morany prostupující celým příběhem. Dle mého názoru nejlépe napsanou postavu Kubeše citlivě vystřihl J. Pejchal. Solidní inscenace nejen co se týče hereckých výkonů, ale také výkonů pěveckých, herci se totiž mohou opřít o výborně hrající skupinu Trdlo. Dobře odvedená práce.