Společenstvo vlastníků

Autentické prostory kulturního domu Vltava, kde se skutečně konají schůze SVJ, mají jistě velký podíl na tom, že vznikla inscenace, která může směle konkurovat své pražské kolegyni. Nejvýraznějším kladem novinky M. Schlegelové je především herecká souhra celého souboru. Vyzdvihl bych pak výkony D. Bambasové a T. Kobra, jejichž slovní přestřelky jsou velice přesně timovány, nebo J. Untermüllera, který v celé své zrůdnosti vykreslil postavu obdivovatele starých estébáckých pořádků, či R. Šmotka. Jeho výstup, v němž postupně přechází z nebetyčné radosti z úmrtí matky k pláči, patří k nejemotivnějším chvílím představení.

Satirickou komedii J. Havelky o sousedech, kteří nejméně ze všeho jsou schopni usnášení se na čemkoli, zato jsou přeborníky v nesnášení se pro cokoli, vzali v JČD za chytlavý inscenační konec. Zdařile pracují s autenticitou houstnoucí atmosféry, podtrženou trefně zvoleným prostorem sálu v KD Vltava, kde se schůze SVJ ve skutečnosti konají, a skvělými výkony všech herců, typově přesně obsazených a režijně citlivě vedených. K odchodu nebudete mít absolutně žádný důvod, nicméně neopomeňte - jste-li jednou na prezenčce, nutno zůstat do konce. Stanovy jsou stanovy a paní Roubíčková je připravena hájit východ vlastním tělem! ;)