Profil uživatele

Majdin_kulturni_svet

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 9 % (55)
Helena Grégrová: 12 % (65)
Iva Bryndová: 13 % (35)
Jiří Koula: 13 % (47)
Lukáš Holubec: 13 % (45)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7  >  >>
(zadáno: 5.1.2023)
Martin Doucha a Adéla Kalusová si inscenaci režírovali sami, ale to jí vůbec neubralo na kráse. Na jevišti se pořád něco děje, neobjevila jsem žádná hluchá místa. Příjemný zážitek, kdy se při některých scénách smějete nahlas, jindy jste dojati skoro až k slzám.
Inscenaci doporučuji vaší pozornosti. Komorní drama pro pěkný večer.
(zadáno: 9.12.2022)
Tohle je takový nářez a tak moc aktuální, že bych zhlédnutí inscenace doporučila úplně každému! Jedna z nejlepších inscenací, co jsem viděla v téhle divadelní sezóně. :-)
Inscenace je postavena na monolozích jednotlivých žen. Scéna vůbec není důležitá. I přesto, že se celou dobu především jen mluví, před očima vidíte lidi sedící v divadle, teroristy mířící na ně zbraněmi, umírající nevinné oběti. Je to opravdu velmi silný zážitek, až vás mrazí.
Je neskutečné, jak moc je tato inscenace aktuální v kontextu války mezi Ruskem a Ukrajinou. Běžte se schválně podívat sami!
(zadáno: 30.11.2022)
Tak nějak jsem od téhle inscenace čekala mnohem víc, než jsem nakonec dostala. Bylo tam několik velmi zajímavých momentů a nápadů, ale pro mě bylo mnohem víc těch nezajímavých. Zvukaři několikrát neodhadli hlasitost, a tak jsem byla při každém vstupu moderátorů jako na trní a usilovně jsem doufala, že tentokrát neohluchnu. Stejně tak to platí při zvučení samotného Poa, slyšet každý sebebepatrnější zvuk tak hlasitě už se skoro rovnalo trápení. Pomohlo by, kdyby byla inscenace trochu kratší a celkově plynula rychlejším tempem.
(zadáno: 20.11.2022)
Inscenace, která byla nominována na několik Cen divadelní kritiky, kvůli čemuž jsem měla velká očekávání, která se ale nenaplnila. Lucie Trmíková byla vynikající, každou svou krátkou etudkou okořenila jinak velmi pomalé tempo inscenace, navíc jsem hltala každé její slovo, pohyb, gesto? Scéna mě také zaujala - byla chytře a funkčně vymyšlena. Ale vůbec mě nezaujal výkon Saši Rašilova, což pak samozřejmě narušilo i můj celkový dojem z této inscenace. Velmi pomalé tempo, patetičnost a nečitelnost jeho projevu mě bohužel nepřesvědčily o tom, že tohle je inscenace, kterou bych si neměla nechat ujít.
(zadáno: 15.10.2022)
Plíce jsou velmi aktuální inscenací o vztahu dvou mladých lidí, kteří se zamýšlí nad tím, jestli chtějí do dnešní doby přivést na svět dítě. Vtipné části střídají momenty, při kterých vás mrazí. Každá jednotlivá situace otevírá nová témata k zamyšlení, nad kterými budete možná jako já přemýšlet ještě týden po zhlédnutí inscenace.
Ústřední dvojici tvoří Daniela Šišková a Dan Kranich, kteří za celou hodinu a půl neslezou z jeviště a od začátku do konce ani trošku nepoleví v tempu. Než se nadějete, inscenace končí a vy si mezi potleskem stíráte slzy z tváří. Protože si uvědomujete, že tohle je hra o nás
(zadáno: 8.10.2022)
Špinarka je další inscenace na seznam toho nejlepšího, co jsem kdy v divadle viděla. Nejde tu o nějaký vážný příběh, Špinarku si ještě spoustu z nás pamatuje. Jak říká autor, Tomáš Dianiška, je to takový divadelní popík. Ano je, ale v momentě, kdy Špinarka, Markéta Matulová, poprvé otevře pusu a zazpívá, naprosto si vás získá a vy jí až do konce zobete z ruky. Její herecký a pěvecký výkon jsou naprosto fenomenální, tohle by nedal jen tak někdo. Tříhodinová inscenace uteče jako chvilička a při závěrečné dekovačce nemůžete dělat nic jiného, než tleskat ve stoje! PS: Jakub Burýšek je také vynikající zpěvák!
(zadáno: 2.10.2022)
Tříhodinová inscenace, která prostřednictvím několika kratších příběhů nabízí nepřeberné množství emocí.
Malý prostor a krátké příběhy odehrávající se v různých bytech jednoho domu dávají výborně vyniknout naprosté esenci hereckého umění. Nezáleží na tom, kde přesně se který příběh odehrává, všechno stojí na textu a jeho podání herci divákovi.
Nejsilnější pro mě byla dvojice Petra Bučková a Jakub Žáček. Manželka bojující s manželovou nevěrou, která by mu nejraději oplatila vše, co jí provedl, ale pořád ho má ještě trochu ráda. Manžel, který teď vlastně neví, co má dělat a zároveň se nechce nechat zatlačit do kouta.
Děkuji moc!
(zadáno: 28.9.2022)
Dianiška pojal téma s humorem, ale zároveň velmi citlivě. Inscenace nedělá z parašutistů polobohy, ale zabývá se tím, co atentát nebo ukrývání nepřátel státu znamenal pro členy odboje. Trvá sice skoro 3 hodiny, ale po celou dobu drží tempo, ze kterého nepolevuje.
Čekala jsem silný závěr a ten jsem také dostala. Navíc,když se pak ještě zaměříte na to, co vám sdělují sama sedadla v divadelním sále,až z toho mrazí.
A všiml si někdo, že Dianiška zasadil atentát do jiné části Prahy, než se skutečně stal? Všechno se tak krásně spojilo s místem Divadla PP. Jako bychom díky tomu byli my diváci aktéry téhle hry, aspoň kouskem součástí toho příběhu?
(zadáno: 22.9.2022)
Z hlediska zpracování a efektů byl pro mě Muž Dvojhvězdy jednoznačně tím nejlepším, co jsem kdy na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově viděla. Děj byl trochu slabší, ale to, že jsem mohla na Otáčku opravdu letět až do oblak, byl tak neskutečný zážitek, že přebil jakékoliv jiné nedostatky.
(zadáno: 18.9.2022)
Jsem nadšená. Nejvíc mě bavilo, že živá kapela nebyla jen kapela, ale všichni muzikanti byli naplno zapojeni i do děje. Václav Kopta se ukázal jako vynikající klavírista a leader kapely, o nekompromisní basu se postaral Pavel Neškudla. Vůbec jsem netušila, že tito dva herci jsou tak dobří muzikanti. Na naší repríze hrála Martu Berenika Kohoutová, která mě utvrdila v tom, že je nejen výborná zpěvačka, ale i herečka.
Nejsilnějším okamžikem bylo, když si při Motlibě pro Martu třičtvrtě hlediště otíralo slzy od pláče. Bylo to silné. Plakali mladí i staří. Já taky.
Výborný divadelní zážitek jsme zakončili potleskem vestoje.
(zadáno: 12.9.2022)
Hra jedné herečky, Diany Šoltýsové, která během 80 minut odvypráví pohnutý životní příběh malířky Fridy Kahlo. Děkuji za příjemný zážitek, který šel místy až úplně na dřeň.
(zadáno: 30.7.2022)
29.5.2022. Kytice v Národním divadle v režii dua SKUTR mě jako milovnici a odbornici na Kytici v jakékoliv podobě nadchla a uchvátila. Inscenace je propracovaná do posledního detailu, herecké výkony jsou vyvážené a vizuálně je Kytice až neskutečně dechberoucí. Standing ovation a František Němec a Iva Janžurová naživo, co víc si člověk může přát?
Děkuji za vynikající zážitek z Národního divadla.
(zadáno: 19.7.2022)
65 % Namlsaná ze ŽDJC a Vyhnání Gerty Schnirch jsem čekala něco podobného a pak jsem byla spíš zklamaná.
Inscenace pro mě plynula ve vlnách. Na chvilku přišel velmi silný moment, ale ten vzápětí vystřídalo dlouhé povídání, které inscenaci zbytečně natahovalo. Inscenace je nápaditá, ale předělové části by mohly být kratší a údernější. Ale vyplatí se vidět hlavně také proto, že Pavla Gajdošíková v hlavní roli je výborná.
Viděno 16.5.2022 v Č.Budějovicích
(zadáno: 5.7.2022)
2.5.2022 Beáta Kaňoková je skvělá a právě kvůli ní jsem chtěla Honzlovou vidět. Příběh byl zajímavý a hodný zamyšlení, ale některé scény mohly být kratší a ne zbytečně natahované. Kaňoková je dobrá sama o sobě a standardně se mi víc líbí v umírněnějších polohách, v inscenaci byla někdy až moc afektovaná. Celkový dojem byl ale skvělý, šokující závěr ve mně dozníval ještě dlouho po odchodu z divadla. A. Kracik v roli mladšího bratra byl opravdu výborný. Čekala jsem od inscenace hodně a velkou hloubku, ale moje vysoké očekávání bylo naplněno jen zčásti.
(zadáno: 4.7.2022)
25.4.2022. Oddychovka pro milovníky tenisu i pro ty, kteří ho zas tolik neznají (jako já). Mužské obsazení slibuje velkou zábavu a všichni okolosedící lidé se bavili požehnaně. Mně to také přišlo vtipné, ale spíš průměrně. Na to, kolik stojí vstupenky do LaFabriky oproti jiným divadlům, je to jak taková ta zábava pro high society, která si jen chce na seznamu odškrtnout návštěvu divadla?
(zadáno: 24.4.2022)
55 % Moc textu a málo akce. Nechtělo se mi věřit hereckým výkonům Daniela Krejčíka a Jitky Schneiderové, po celou dobu jsem s tím bojovala. Naopak výkon Martiny Jindrové pro mě byl ze všech nejuvěřitelnější a nejpříjemnější. První polovina je pomalejší, natahovaná. Druhá půlka má naštěstí mnohem víc akce a vtipných momentů a díky tomu to celé zachránila.
Není to ten typ komedie, který se mi líbí, bylo to na mě moc prvoplánové. Inscenace hodna lepšího oblastního divadla, ale ničeho víc.
(zadáno: 24.4.2022)
Jeden z mých nejlepších divadelních zážitků v životě. Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou napsali hru přesně na míru pro své divadlo. Výborné a vyrovnané herecké výkony, poutavě krásná scéna, důrazy na ty nejmenší detaily, černý humor a spoustu hlubokých otázek a témat bez přímých odpovědí. I přesto, že jsem některé narážky nepochopila, neubírám na hodnocení kvality inscenace. Ono to totiž nevadí. Každý si tam najde to svoje.

Rozhodně se půjdu podívat znovu, očekávám, že toho v inscenaci objevím ještě víc než teď napoprvé.
(zadáno: 23.4.2022)
75 %. Jet se podívat na Bezruče do Prahy, bez toho se nelze obejít. Vždycky s napětím očekávám, s čím se přijedou ukázat tentokrát.

Inscenace Bratři Karamazovi neklade důraz na překombinovanou scénu, vystačí si s pár židlemi a skvělými hereckými výkony. Norbert Lichý je nepřekonatelný, mohla bych se na něj dívat hodiny a hodiny, snad nikdy mě neomrzí.

Inscenace je občas trochu zvláštní, někdy malinko upadalo tempo, ale můj celkový dojem z této tříhodinové inscenace byl i tak skvělý.
(zadáno: 17.4.2022)
Něco takového jsem v divadle ještě nikdy neviděla. Posunutí divadelního zážitku na nejvyšší úroveň. Divák není jen divákem, ale stává se zároveň i součástí příběhu. Nejdřív si říkáte, proč se tohle všechno děje a co z toho vlastně bude. A jakmile Vám to docvakne, sedíte se zatajeným dechem a sledujete. Hra o manipulaci, které jste nakonec sami také součástí.

Především pro ten zážitek se vyplatí vidět. Jsem ráda, že jsem něco takového mohla zažít a být toho součástí.
(zadáno: 15.4.2022)
Soubor Zapětdvanáct je mojí srdcovkou. Začalo to inscenací Regulace intimity a od té doby od nich chodím úplně na všechno

Tentokrát pro mě jejich inscenace byla poprvé zklamáním. Představení na mě působí jako sešité horkou jehlou. Nevadí mi jeho přednáškový ráz, ale od začátku do konce je to až na pár míst pořád úplně stejné. Je tam několik pěkných momentů, ale celkově se pro mě pointa někam vytratila a uvízla v prázdnu. A nebyla jsem v tom sama, protože s potleskem na konci váhalo celé publikum.
(zadáno: 15.4.2022)
Vyrovnané herecké výkony, ani jedno zaškobrtnutí. Všichni hrají naplno. Miroslav Hanuš je pro mě lepší Werich než Werich Na zábradlí. Bohdana Pavlíková a Denisa Barešová jsou výborné. Nádherná a skvěle fungující scéna. Jednotlivé obrazy vás nutí k přemýšlení, co všechno se za nimi vlastně skrývá. Pokud znáte osudy hlavních hrdinů trochu více do hloubky, pochopíte a odnesete si ještě mnohem více, než už tak skvělý divadelní zážitek. Tohle jsem od Švandova divadla nečekala a moc za to děkuji!
(zadáno: 15.4.2022)
Jedna z inscenací, na kterou budu dlouho vzpomínat. Příběh velkého kamarádství Voskovce a Wericha složený z jejich společných dopisů, ve kterých spolu probírají svá trápení i starosti. Výborně zpracované, člověk se ani chvilku nenudí.
Nečekala jsem, že mě konec tak dojme, ale nebyla jsem jediná. Slzy utírali všichni sedící kolem mě.
Herecké vykony obou ánů byly skvělé. Ovšem mě iritovala špatná výslovnost a šlapání si na jazyk jediné dámy. Do teď to slyším v hlavě a nemůžu se toho zbavit.
(zadáno: 12.4.2022)
Krásné a příjemné pohlazení po duši. Hra jedné herečky a seznamu všech báječných věcí, pro které se vyplatí žít.

Herečka Kristina Sitková do hry postupně zapojuje všechny sledující diváky, proto je každé představení originální premiérou. Pohotovost a bezprostřednost Kristiny Sitkové nedovolí tempu hry polevit, i když věřím, že hodně záleží i na divácích, jaký vlastně ten daný večer hra bude.

Takhle nějak si představuji účinný lék na depresi.
(zadáno: 26.3.2022)
Divadelní odlehčená jednohubka, která by měla být must see pro všechny, kteří se narodili v devadesátkách - jako já. A vlastně k pro všechny ostatní.
Zavzpomínejte, jak jste sledovali Eso, četli Bravíčko a u toho pili Kravíka a pak se najednou znučehonic objevila nejúspěšnější česká chlapecká pěvecká skupina snad za posledních 1000 let složená z kluků, kteří se na začátku skoro neznali a navíc ani neuměli zpívat.
Fenomén 90. let představený v těch nejkřiklavějších barvách doplněný o výborná taneční a hlavně pěvecká čísla.
Odcházet budete zaručeně s písní na rtech, ať je hudba váš lék!
1 2 3 4 5 6 7  >  >>