Frida K.

Nevím nakolik je to předlohou, nakolik dramaturgií a režií, ale já jsem přesvědčen, že výsledný text je vhodným výběrem naléhavých pocitů ze života Fridy. Do pozadí jdou politické názory i samotná tvorba, a naopak je zvýrazněno trápení s nelehkým osudem, kde hraje prim zdravotní stav, a především pak silné pouto k životní lásce. Jednoduchá výprava a příhodná režie pak vystavila základ, na který už bylo jen potřeba posadit to hlavní, uvěřitelnou, energickou, ač fyzicky strádající, tak vnitřně rozervanou, nezadržitelnou, silnou a odhodlanou Fridu. A přesně takto ji D. Šoltýsová skvěle ztvárnila.

Nepříliš vděčně a dle mého názoru ani ne moc dobře napsané monodrama mě příliš nezaujalo už kdysi v podání Zory Jandové v Lyře Pragensis. D. Šoltýsová si (samozřejmě v součinnosti s režisérem M. Vokounem) s nelehkou úlohou poradila přece jen o něco lépe než výše zmiňovaná herečka, takže se v její interpretaci podařilo na život uznávané malířky podívat přesvědčivěji. Možná, kdyby zkušebna Žižkovského divadla představení, diváky i samotnou herečku nehandicapovala opravdu šíleným vedrem, zážitek ze zhlédnutého by byl intenzivnější.

Kombinace mimořádně přesvědčivého a vyzrálého výkonu Diany Šoltýsové a (alespoň pro mě) mimořádně nezajímavého textu, kvůli prvnímu však inscenace rozhodně stojí za návštěvu.