Rozhovor

Také ústecké Činoherní studio své červnové hraní přesunulo do plenéru. „Diváci se s námi potkají nejen na hradě Střekov a na koupališti v Brné jako vloni, ale nově také ve dvoraně muzea Ústí nad Labem,“ říká umělecký šéf severočeské scény David Šiktanc, který v rozhovoru prozradil i další novinky.


Budete se k provozu Činoherního studia opět vracet letním hraním?
Ano, stejně jako v loňském roce se vracíme Letní štací, letos značně rozšířenou. A to do počtu termínů i míst, na nichž budeme hrát. Hrad Střekov a termální koupaliště v Brné letos doplní dvorana Muzea města Ústí nad Labem. Letní štaci otevře premiéra adaptace Kaurismäkiho filmu Najal jsem si vraha, což je melancholická komedie o znovunalezené radosti ze života. Z dosud neuvedených titulů se pak objeví Harila Reného Levínského a také autorská inscenace Adama Ernesta a jeho kolektivu Černá sanitka. Tu připravujeme ve spolupráci s Člověkem v tísni primárně pro nízkoprahová centra a sociálně vyloučené lokality, ale stejně tak ji budou mít možnost diváci vidět v rámci našeho programu. Vedle těchto novinek se vrátíme s větší částí našeho repertoáru, kterou jsme schopni uvádět i mimo divadlo.

Jaké jsou vaše odhady, co se týče návštěvnosti?
V minulém roce jsme se setkali s nečekanou diváckou odezvou, za niž jsme byli vděční – a věříme, že hlad po živé kultuře je ve společnosti přítomný také nyní. Samozřejmě je nám jasné, že povinné testy mohou část lidí odradit, ale pokusíme se celý servis – v rámci platných pravidel – nastavit tak, aby se diváci mohli soustředit skutečně především na divadlo.

Činoherní studio - Pábitelé (foto: Martin Špelda)

Co se vám vybaví při vzpomínce na loňské letní hraní?
Přiznám se, že můj vztah k hraní venku se díky loňské zkušenosti zásadně proměnil. Dříve byl poměrně přezíravý, protože vycházel z různých podob – v Čechách tak zažitých – shakespearovských festivalů, které nikdy neodpovídaly mé vlastní představě o letní produkci. Minulý rok jsme nazkoušeli koláž textů Bohumila Hrabala Pábitelé a přiznám se, že atmosféra jejich premiéry na břehu Labe se zapadajícím sluncem, projíždějícími vlaky a živou kapelou v zádech patří mezi mé nejvýraznější profesní zážitky. Samozřejmě jsme často zápasili s počasím. Větší část představení se nám sice podařilo přesunout do divadla, ale některé jsme museli zrušit, protože jsme byli zatopeni bezprostředně před začátkem.

Jak Činoherní studio prožilo loňský pandemický rok?
Už jsem zmínil některé nazkoušené inscenace, které se objeví v rámci Letní štace, tedy Najal jsem si vraha, Harilu a Černou sanitku. Jiné jsme bohužel museli odložit či zrušit. Nechtěli jsme totiž zkoušet příliš do šuplíku, navíc jsme byli postiženi mnohými karanténami. Sezónu jsme však začali ještě s diváky v sále. Nedočkali jsme se jich ovšem už u první premiéry Ibsenovy Hedy Gablerové, kterou jsme se následně rozhodli živě přenášet. V tomto ohledu patří velký dík řediteli divadla, který tomuto formátu zprvu, oproti mně, věřil, a také všem, kteří se podíleli na technické realizaci. Přenos Hedy Gablerové byl následně oceněn v rámci Cen divadelní kritiky.

Heda Gablerová (foto: archiv Činoherního studia)

Museli jste se s některými inscenacemi rozloučit bez derniéry?
Bez derniéry opouští náš repertoár inscenace Pinocchio a Ministerstvo školství a vědy Ukrajina, která vznikla ve spolupráci s lvovským Lesia Ukrainka Theatre.

Jaké tituly máte v plánu pro nadcházející sezónu?
Tituly pro příští sezónu jsme dosud oficiálně nepředstavili, proto je ještě prozrazovat nebudu. Pro Činoherní studio to bude jubilejní padesátá sezóna – její prolog a epilog obstarají někdejší umělečtí šéfové David Czesany a Filip Nuckolls. Dalšími hosty budou právě absolvující Josef Doležal a umělecký šéf brněnského HaDivadla Ivan Buraj.

Na co se diváci mohou těšit v případě vámi zmiňované inscenace Najal jsem si vraha?
Na charismatického Matúše Bukovčana v hlavní roli, kterému sekunduje kromě hereckého souboru i větší část technických složek, na živou kapelu a cukrovou vatu. K tomuto zkoušení jsem musel přistoupit s tím, že se inscenace bude hrát v průběhu sezóny v divadle, ale zároveň s vědomím specifik, které hraní venku přináší.

Najal jsem si vraha - první čtená zkouška (foto: Tomáš Lumpe)

V čem je vám tvorba Aki Kaurismäkia blízká?
V melancholii, ve velmi jemném a čistém humoru a v neokázalém důrazu na sociální témata.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si uvědomil, že uzavření divadel bude trvat zřejmě celou sezónu?
Pohled na celou situaci se vyvíjel postupem času – od jistého optimismu na začátku sezóny, až po naprostou deziluzi z kraje letošního roku. Vzhledem k tomu, že provoz fabrik byl nadřazen lidským životům, nám bylo jasné, že otevření kultury, pokud k němu vůbec dojde, nastane až s létem.

Jaké režie vás čekají v příští sezóně, mimochodem musel jste nějakou kvůli pandemii oželet?
Dvě režie budu mít v Činoherním studiu a jedno hostování v pražském Činoherním klubu. Nakonec jsem sám o žádnou nepřišel, protože po hostování v Dejvickém divadle, kde jsme premiéru stihli těsně před loňským jarním lockdownem, jsem souboru slíbil, že v této sezóně nikde hostovat nebudu, abych se mohl plně věnovat Činohernímu studiu.

Činoherní studio častokrát „zápasilo“ s magistrátem ohledně financí. Jak v současné nelehké době probíhá komunikace s vaším zřizovatelem?
Tato otázka by měla mířit spíš na ředitele divadla, který s naším zřizovatelem komunikuje. Ale dá se říct, že naše vztahy jsou oproti minulosti korektní. Dokud zde ale nebude schválen zákon o veřejné kulturní instituci, bude naše pozice vždy potenciálně vratká.

Myslíte, že budete po pandemii divadlo jako takové, ale i coby profesi vnímat jinak?
Na to je složité odpovědět. Ale pocit blížící se a dosud nejasné změny chci tematizovat, a tím alespoň z části poodhalím dramaturgický plán, inscenací Čechovova Višňového sadu. Zároveň mám pocit, že se potvrzuje můj předpoklad, s nímž jsem do pozice uměleckého šéfa nastupoval, že divadla budou muset více akcentovat funkce, na které dílem rezignovala. Například tu sociální. Zmiňovaná Černá sanitka je pro nás v tomto ohledu takovým pilotním projektem.
.