Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Plzeňské kočky dojímají, ale dívat by se na ně mohlo líp
Jiří Landa, 7.1.2015

Hlavní devízou plzeňských Koček je fakt, že mají duši. Jejich osudy dokáží zasáhnout, poněvadž každý z herců své mňaudámě dokázal poskytnout to nejlepší ze svého umu. Ať už se jednalo o M. Grisu v krásně postavené figuře starého divadelního kocoura Múz, J. Čiernika coby Starobyla Vznešeného, J. Hruškociho jako Rambajz-tága, nebo S. Topinkovou Fořtovou, jež se v úloze Grizabelly velmi solidně postavila nelehkému úkolu spočívajícím v interpretaci ústředního songu Memory. I proto divák snadno promine menší intonační nepřesnosti a chvílemi ne zcela vyladěnou souhru zpěvu a orchestru, který se se složitostmi Webberovy hudby popral veskrze zdařile. Dobrý dojem z inscenace s propracovanou choreografickou složkou kazila jen scéna D. Dvořáka - zejména pak jeho záliba v používání neonů (osvětlení některých kostýmů koček taktéž nevypadalo nejlépe). Neony v některých okamžicích dokonce překračovaly hranici kýče. A například fakt, že se děj odehrává v divadelním fundusu, není ze scénického provedení zřejmý vůbec. S kýčem zápasila i závěrečná scéna „kočičího nanebevzetí“ Grizabelly, stejně tak jako zbytečné a zejména nadbytečné využívání ohňostrojů a rozhazování rozstříhaných papírků všech barev. Plzeňské Kočky se příjemně poslouchají, jejich osudy dojímají, dokáží strhnout pohybovou složkou, jen by se na ně mohlo ještě lépe dívat.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.