Rozhovor

Divadlo Šumperk po deseti letech navštíví Prahu. Ve Valdštejnské zahradě se představí hned se dvěma inscenacemi. S komedií Kdo je tady ředitel?  a s moderní adaptací Frankensteina. Pod oběma je podepsán dramaturg Michael Sodomka, který nám šumperskou misi v Praze přiblížil.

Podle jakého klíče jste vybírali tituly pro pražské hostování?
Při výběru bylo potřeba zohlednit dvě základní kritéria. První bylo umělecké. Na pátek 26. srpna jsme zvolili korporátní frašku Kdo je tady ředitel? Komedie je spolu s pohádkami dlouhodobě nejčastěji uváděným žánrem v Divadle Šumperk, a tak se nabízelo alespoň jednu do Prahy přivézt. Jedná se o příjemnou inscenaci vhodnou pro venkovní prostory, ve které excelují mladí herci Jan Šťava a Vít Hofmann. Zároveň se tu ve vděčných úlohách představí kompletní herecký soubor, za což jsme moc rádi. Na sobotu 27. srpna jsme zvolili naši autorskou variaci Frankensteina, která se poněkud vymyká z obvyklé šumperské dramaturgie. Jsme velmi zvědaví, jak obstojí před pražskými diváky, v tomto případě jde o jedinečnou možnost získání cenné zpětné vazby. Současně se tato inscenace až neuvěřitelně scénograficky hodí do prostor Valdštejnské zahrady. To by byly alespoň ve zkratce umělecké důvody. Druhým kritériem byla technická stránka věci. Jestli je možné dané tituly důstojně odehrát venku. Oba naštěstí dostaly zelenou.

Čím vás zaujalo téma Frankensteina?
Přiznám se, že jsem si původní román Mary W. Shelley přečetl teprve ve chvíli, kdy jsem začal hledat titul vhodný pro mladší publikum. Dříve jsem znal pouze legendární filmové zpracování s Borisem Karloffem. Horor, který má atraktivní název, a mohl by se dobře modernizovat, působil od počátku slibně. Během prvního čtení mě nadchla postava vědce Viktora Frankentsteina, který není vyšinutým vědátorem, co stvoří obludu se šrouby v hlavě, jak zní nepříliš zasvěcená, zaběhnutá interpretace. Viktor je v předloze mladý, extrémně talentovaný muž, který má velké ambice. Výrazně ho ovlivnila smrt matky a problematický vztah s otcem, který mu nedokáže pomoci. Pak se Viktorovi vymkne práce na Monstru, načež zpytuje svůj čin a snaží se s ním vyrovnat. Ihned bylo jasné, že jde i pro dnešní dobu o univerzálně vypovídající a silný příběh, který by si zasloužil nové nahlédnutí.

Divadlo Šumperk - Frankenstein (foto: Pavel Nesvadba)

Do jaké míry jste příběh Mary Shelleyové upravovali?
S Michalem Zetelem jsme děj posunuli do současnosti, respektive nedaleké budoucnosti. Román Frankenstein je klasická četba především v anglicky mluvících zemích, u nás jej zas až tolik lidí nečetlo, což nám dost uvolnilo ruce. Nebyl takový tlak ze strany diváků na přesné dodržení předlohy, jako by tomu bylo v případě jim notoricky známého příběhu. Náš Viktor se tak mohl stát úspěšným všeumělem dneška, tedy youtuberem, popularizátorem vědy, který vytvoří umělého člověka pomocí 3D tiskárny, nikoli ze sešitých těl mrtvol. I přes mnohé výrazné posuny jsme se při psaní adaptace několikrát vraceli pro radu do knihy, a vždycky jsme ji obdrželi, neboť jde i přes určitou archaičnost o nadčasové a geniální dílo. Vznikla tak inscenace odehrávající se v současnosti, ovšem tepe v ní původní dílo Mary Shelley, které ji vlastně hezky nenápadně drží pohromadě.

Pustil byste se rád ještě do nějaké podobné látky?
Pokud bychom si s režisérem sedli lidsky, pracovně a spojovalo by nás podobné, tragikomické vnímání světa kolem nás, tak rozhodně. Například u Zetela to fungovalo skvěle a jsem za tu příležitost šťastný. Co se týká další adaptace klasiky, paradoxně si umím lépe představit titul, ke kterému nemám úplně hluboký vztah, spíše ho v rámci zpracování nezakalenýma očima poznávám. Přehnaná úcta k látce u mě zabrzďuje kreativitu a odstup. Ale samozřejmě… Člověk má pár svých srdcových textů, zatímco u jiných doufá, že se jim pokud možno vyhne.

Komedie Kdo je tady ředitel? patří k divadelním hitovkám…
Je to hitovka. A zároveň hra, na které se výborně ukazuje, jak je důležité zvládat dělat v oblastním divadle kompromisy. Na jedné straně jsou tu herci, kteří chtějí hrát v kvalitních textech skvělých autorů, a pak diváci, z nichž si chce velká část v divadle především odpočinout. Kdo je tady ředitel? je podle mého ideální hra v tom smyslu, že uspokojí obě tyto strany. Pak je tu samozřejmě odkaz legendární inscenace Švandova divadla. Pevně doufám, že na naši verzi v Praze dorazí zástupci inscenačního týmu Švandova divadla, jakož i znalí příznivci této komedie.

Jak šumperské divadlo prožilo loňskou pocovidovou sezonu?
Kromě jedné zrušené komedie, což ale nesouviselo s covidem, jsme dostáli původních závazků. Různými karanténami jsme prošli postupně téměř všichni, ale vždy jsme situaci nějak ustáli. Kdykoli hrozilo, že další nakažený člověk z divadla už bude znamenat fatální důsledky, ta druhá čárka se na testu naštěstí neobjevila… Horší už to bylo s návštěvností. Diváci si zpátky do hlediště hledají cestu velmi pomalu, na což musíme reagovat, nelitovat se a přesvědčit je k návratu. Ačkoli jde z mnoha pochopitelných důvodů o moc náročný úkol.

Divadlo Šumperk - Kdo je tady ředitel? (foto: Pavel Nesvadba)

Jak se vám daří kočírovat své vize s faktem, že by měl repertoár oslovit co nejvíc diváků?
Mám nějakou svoji ideální snovou vizi, kterou samozřejmě musím konfrontovat s potřebami repertoáru. V tomto je mi velkou oporou umělecký šéf Matěj Kašík, který má poslední slovo a právo veta. Uvažuje o divadle prakticky a pragmaticky, ale i tak má dostatečné pochopení pro umělecké ambice, a sám to tu chce posunout co nejvýš. V pozici dramaturga je pak klíčové zvládat ovládat vlastní ego, abych tomuto posunu sám nechtěně nebránil.

Bylo s ohledem na současnou situaci náročné sestavování dramaturgického plánu na následující sezonu?
Společenskou situaci jsme zohlednit museli. Nasadili jsme několik komedií, které kombinujeme s ověřenými vážnějšími texty. Sezóna má své heslo Odlišnost není vada, které odkazuje na jinakost hrdinů budoucích inscenací, jakož i na přítomnost regionálních látek v dramaturgickém plánu. To je oproti minulým sezonám odlišné. A věřím, že nepůjde o vadu. Ba naopak.

Co si mám představit pod názvem titulu Šumperák (is not dead)?
Jak název napovídá, právě Šumperák je jedním z titulů, který reflektuje místní fenomén. A sice architektonicky specifický rodinný dům, který se z Šumperska rozšířil po celé republice. Doufáme, že tato vícegenerační komedie z domu ve tvaru V zaujme jak místní diváky, tak i širší veřejnost, jako by tomu u lokálně tematických inscenací mělo být. Hru pro nás napsal Tomáš Syrovátka, který je zkušeným odborníkem na tento typ her. Svou práci podepřel hlubokou znalostí historie naší země.

Jak po dvou letech v Šumperku vnímáte toto severomoravské město a své působení v tamním divadle?
Zprvu jsem zdejší angažmá vnímal jako šťastnou náhodu, která se nečekaně v mém životě udála mezi dvěma vlnami covidu. Po dvou letech už si nemyslím, že to byla náhoda. Zpětně mi dochází několik nenápadných okolností z minulosti, které mě do Šumperka přivedly. Co se ale nezměnilo, je uvědomění, že se člověk dostal v dost mladém věku na zodpovědnou pozici, čehož si dnes vážím možná ještě víc v prvním roce angažmá. A město Šumperk? Mám už tak nějak předurčeno migrovat po ČR, což mě naučilo mít rád každé místo, kde zrovna jsem, protože každé bylo něčím důležité. Konkrétně Šumperk už pro mě bude navždy místo, kde jsem získal spoustu přátel, zkušeností, trochu sebevědomí, se kterým válčím odjakživa, a v dobrém slova smyslu se zbavil určité naivity. Asi by se jednou větou dalo říct, že jsem tu konečně dospěl.
.