Rozhovor

...ptal se Jiří Landa...

S novou sezónou vstoupil Martin Donutil do nového angažmá Městských divadel pražských. Letos zde nazkouší hned tři novinky. Hovořili jsme spolu o dvou nejaktuálnějších. Zabrousili jsme však i do jeho předchozího angažmá v Divadle Husa na provázku.

Co se vám jako první vybaví při vzpomínce na zkoušení Andělů v Americe?
Určitě zaprvé nový kolektiv, ve kterém se cítím moc dobře, dlouhé zkoušky a nervozita. Zároveň ale i radost z nové práce v neznámém prostředí. Klepu na dřevo, podle mého názoru jsme si všichni sedli. Byla to fajn práce a už se těším na další.

Jak byste popsal Joa, kterého hrajete?
Joe je mladý ambiciózní právník, mormon, který navenek působí jako sebejistý muž, ale uvnitř je vystrašený z toho, co si sám o sobě začíná uvědomovat. Ač je už nějakou dobu ženatý, přitahují ho spíš muži. Útěchu tedy hledá ve své práci a v přátelství s vlivným pravicovým advokátem Royem Cohnem.

Andělé v Americe - Městská divadla pražská (foto: Patrik Borecký)

Co vám během zkoušení dělalo potíže?
Jako heterosexuálnímu muži samozřejmě téma, nebo spíš orientace mé postavy. Ale pro herce je, myslím si, protiúkol vždycky výzvou. Pak samozřejmě i délka představení, které jsem se z počátku obával, ale zpětně musím uznat, že zbytečně. Představení trvá sice čtyři a půl hodiny, ale věřte mi, že uteče jako voda.

Andělé v Americe Tonyho Kushnera patří k zásadním americkým dramatům konce 20. století. Jak jste je vnímal před a po začátku zkoušení?
Před začátkem jsem, musím se přiznat, o té hře moc nevěděl. Ani seriál jsem neviděl. V průběhu zkoušení jsem si začal uvědomovat, kolik témat v sobě ta hra vlastně skrývá. A začal například víc pronikat do tehdejší Reganovské politiky a jejího vlivu na tehdejší svět. Také jsem se začal více zajímat o Mormonskou víru a její pravidla a zákonitosti. Takže mě vlastně na konci zkoušení ta hra i její pozadí dost obohatila.

Andělé v Americe - Městská divadla pražská (foto: Patrik Borecký)

Rozhodoval jste se dlouho, než jste nabídku na angažmá do MDP přijal?
Ne. S Michalem Dočekalem jsem se předtím už dvakrát při práci potkal a vždy to bylo velmi příjemné a přínosné zkoušení. Takže, když mi nabídl angažmá, neváhal jsem. I proto, že jsem rodilý Pražák. A ač jsem si své šestileté angažmá v Brně moc užíval, už se mi po Praze stýskalo.

Právě zkoušíte inscenaci hry Petry Hůlové Stručné dějiny Hnutí. Prý je proces její přípravy trochu netypický. V čem?
Už v tom, že jsme začali zkoušet zhruba před rokem ve Stuttgartu a teď navážeme v Norimberku, což je na dojíždění samozřejmě lepší než Stuttgart, tam jsem musel letět. Popravdě mě překvapilo, jak moc se proces zkoušení v Německu a v Čechách liší. V Německu například zkoušíme od začátku zavaleni rekvizitami s hudbou a světly, ale bez pevné znalosti textu. Spíše improvizujeme na daná témata, a čím jsme si jistější, tím víc rekvizit, zbytečných akcí, světelných situací a hudebních předělů ubíráme.

Na co se mohou diváci v této novince těšit?
Určitě na prolnutí německého a českého divadla i jazyka, na nezvyklý způsob vyprávění a vůbec na pořádné sci-fi.

Co vás ještě čeká do konce sezóny?
Po návratu z Německa mě čeká další zkoušení s Michalem Dočekalem, tentokrát půjde o Shakespearovu tragédii Romeo a Julie, a také spousta hraní jak v Praze, tak v Brně, kde většinu věcí dohrávám.

V brněnském Divadle Husa na provázku mimo jiné už roky hrajete se svým otcem Shafferova Amadea. Jak s odstupem času vzpomínáte na toto zkoušení a jak se podle vás inscenace za roky uvádění proměnila?
Amadeus pro mě byl tehdy obrovskou výzvou, ale posléze jedním z nejhezčích zkoušení mého života. Samozřejmě i pro to, že tam byl se mnou táta. A to i ten divadelní, Vladimír Morávek, který mě vedl. Pořád tuto inscenaci hrajeme a já si ji stále užívám a doufám, že si ji ještě pár let užívat budu.

Nebude se vám jednou po Brně stýskat?
Jistě, že bude. Vlastně se mi už stýská. Podle mě asi každý herec rád vzpomíná na svoje první angažmá. Ale dokud v „Huse“ dohrávám, pořád si připadám jako člen. Navíc tam mám polovinu příbuzenstva, moje partnerka rodinu a oba spoustu přátel, takže Brno bude asi vždycky mým druhým domovem.
.