Rozhovor

V rozhovoru umělecký šéf Městského divadla Mladá Boleslav popisuje, jak a kde všude vznikala nejnovější inscenace souboru, Čapkova Bílá nemoc. Její premiéra proběhne v pátek 23. dubna, následovat budou dvě květnové reprízy. Hovořili jsme však i o dalších tématech, mezi nimiž samozřejmě nechybělo ani plánované letní hraní.

Ještě před pár lety jsem slýchával z úst mnoha divadelníků, že Čapkovy hry patří do muzea. Jak Karla Čapka a jeho dílo vnímáte vy v těchto dnech?
Karel Čapek je nepochybně a nezpochybnitelně veličina české kultury a ducha. Vizionář, který předběhl svou dobu. A z tohoto důvodu se s ním rád na jevišti setkám. Dramaturgicky je Čapkovi vytýkána jistá plakátovost jeho her, nutno ale říct, že současná situace třeba právě Bílé nemoci dává ještě další vrstvu významů.

Asi není nutné se ptát, proč padla volba právě na tento text…
Ano, její téma je velmi aktuální. Dokonce tak, že si budou diváci myslet, že jsme text aktualizovali. Repliky jako „Dámy a pánové, v Číně se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba…“ jsou ale opravdu Čapkovy. A jsem rád, že se alespoň takovýmto způsobem Čapek objeví na našem jevišti.

Kdy se zrodil nápad na uvedení divadelně filmové verze Bílé nemoci?
Na začátku loňských lockdownů jsem zalitoval, že vzhledem k našemu předplatitelskému systému neumíme zareagovat flexibilně. A když se pak divadla zavřela podruhé na podzim, řekl jsem si, že je ideální čas takovýto projekt začít plánovat.

Jaké nové postupy jste si museli osvojit?
Od začátku jsme věděli, že nechceme dělat film, ale točit divadlo. Z tohoto důvodu jsme točili tak, aby dílo vypadalo natočené na jeden záběr, což podporuje dramatičnost a formu divadla. Je to samozřejmě enormně náročné, protože se natáčelo vždy několik obrazů pohromadě. Nikdo tedy nesměl udělat chybu – herci, světla, zvuk, garde, vlásenky, technika, inspice, kamera… A pokud se tak stalo, vše se točilo znovu. Jelikož je to pro nás nová zkušenost, šlo o velký adrenalin. Nutno ale říct, že i velké občerstvení a zábava. Náš herec Milan Ligač se rád zabývá filmařským řemeslem, a tak se za pomoci odborníka Tomáše Kyselky, který stál za kamerou, stal režisérem vznikajícího filmu.

z inscenace Bílá nemoc, která vznikla speciálně pro on-line prostor (foto: Kateřina Suchanová)

Kde všude jste Bílou nemoc točili?
Ve všech našich divadelních prostorách, které jsou divácky atraktivní a které vyhovovaly textu – tedy na jevišti, v orchestřišti, v provazišti, v lóžích, na balkóně.

Neměl byste chuť na režii i jiné Čapkovy hry, tentokrát už na jevišti?
Když jsem připravoval Bílou nemoc, zatoužil jsem zpracovat nikoliv další Čapkovu hru, nýbrž hru o Čapkovi. O osudu intelektuála, humanisty a umělce, jenž žil v době, která zažívala svá mnohá poprvé – ta pozitivní i ta lidsky náročná. Mám pocit, že by jeho osud pro naši současnost neměl zapadnout.

Chystáte ještě jiný podobný projekt?
V současné době jsme v plné práci na další podobné inscenaci, kterou jsme pro naše diváky připravili na Prvního máje – báseň Karla Hynka Máchy Máj. Natáčí se v exteriérech na různých místech Máchova kraje – představíme tedy zajímavá zákoutí za zvuku eufonických Máchových veršů.

Jaký je váš soukromý tip, zahrajete si v letošní sezóně ještě v budově divadla?
Velmi by nám pomohlo, kdybychom mohli alespoň na závěr sezóny odpremiérovat nazkoušené inscenace a netáhnout je do další sezóny, protože je to pro nás provozně velké závaží. Hrát jsme připraveni i ve velmi omezeném režimu. Jak to však dopadne, netuším, jsem optimista a naděje umírá poslední.

Kolik jste během uzavírky divadel nastudovali inscenací?
Celkem tři, které ještě nespatřilo divácké oko. Adéla Stoldolová nastudovala autorskou hru Daniely Sodomové 1000 tváří Adiny o mladoboleslavské rodačce Adině Mandlové. Bohužel v závěrečné fázi zkoušek náš soubor zasáhl hromadně covid a zkoušení bylo po dobu karantén a izolací přerušeno. Následně jsem nazkoušel já inscenaci pro nás napsané dramatizace Psa baskervillského od Petry Halbichové, což je milý výlet do časů Arthura Conana Doyla, v našem pojetí v hávu novinky té doby, totiž komiksu. Ve spojení s anglickým humorem Oscara Wildea či J. B. Shawa jde o inscenaci pro celou rodinu, která má podtitul: Přijďte se trochu bát a hodně smát. A do třetice Jiří Š. Hájek nazkoušel z jara odloženou Molièrovu komedii Zdravý nemocný.

Městské divadlo Mladá Boleslav - Pes baskervillský (foto: Kateřina Suchanová)

Když jsme u toho Moliéra, jaký bude váš chebský „lockdownový“ Tartuffe?
Tartuffa pokládám za skvělý text. S velkou výzvou pro tvůrčí tým, protože v Molièrově době byl Tartuffe velmi poznamenán cenzurou, a tak závěr vyžaduje od tvůrců jasnou interpretaci. Pro mě jsou důležitá tři „M“ – manipulace, morálka, moc. Tyto tři pojmy vnímám velmi intenzivně též v naší společnosti, což z Tartuffa činí text velmi aktuální. Nutno však říct, že Tartuffe je komedie mravů, tedy lidským chybám a nedokonalostem se divák má především vysmát.

Počítáte v Mladé Boleslavi s letním hraním?
Ano, podobně jako jiná divadla věříme, že open air produkce budou epidemiologicky přijatelná dřív než představení ve vnitřních prostorách – budeme tedy (snad) hrát už tradičně na hradě Sychrov, nově pak v Benátkách nad Jizerou, ve skanzenu v Přerově nad Labem, ve Vysokém Chlumci, v Hořovicích, v Rakovníku, na nádvoří mladoboleslavského hradu…

Na jaké okamžiky z pandemického roku rozhodně nezapomenete?
Nechci vzpomínat na nepříjemné zážitky, ten rok byl pro všechny náročný. Rozhodně si ale budu vážit stavu, až se navrátí do normálu, protože už budu vědět, jak lehce se normální situace může změnit v nouzový stav. Zároveň nás náročná situace donutila vymýšlet nové cesty a nové kanály, jak se dostat k divákům. A to vnímám velmi pozitivně.
.