Molièrova komedie Amfitryon se na českých jevištích příliš často neobjevuje. Mnohem populárnější jsou u nás komedie mravů jako Lakomec nebo Tartuffe, které mají o poznání podařenější stavbu. Při psaní Amfitryona si Molière vzal za svůj antický námět o tom, jak bohové zasahují do života smrtelníků. Trošku problematické je, že se tu po celou dobu hraje "s vyloženýma kartama" - divák od začátku zná všechny detaily Jupiterovy lsti na získání přízně Amfitryonovy manželky Alkmény, a tak celou dobu jen sleduje více či méně zábavné peripetie, jak se pravdu dozvídají i Amfitryon a jeho sluha Sosie. Ani závěr, který je řešen na způsob deus ex machina, kdy bohové Jupiter s Merkurem své plány zkrátka prozradí s dovětkem, že mají být lidé rádi, že se o ně božské bytosti takhle zblízka zajímají, není úplně divácky uspokojivý. Objevuje se v něm ale i trochu vážnější téma, jak si mocní pohrávají s těmi, kteří jim musí sloužit. Také obraz člověka, který je připraven o vlastní já a neví, čemu věřit působí lehce znepokojivým dojmem.

Avšak vážnější motivy tvoří až druhý plán, prim hrají komediální prvky. Molière v komediích často zesměšňoval dobové zvyky, i Amfitryon byl jistě částečně navázán na dobovou etiku a vzorce společenského chování. S tím už v dnešní době člověk nepochodí, režisérka Aminata Keita ovšem domýšlí řadu gagů, často fyzických, odkazujících někam ke grotesce. Představení se hraje bez přestávky, rytmizuje ho hudba Štěpána Krtičky hrajícího na bicí.  Předěly s anglicky zpívanými songy jsem ale příliš nepochopil, do děje mi moc nepasovaly.

Výtečný překlad Vladimíra Mikeše způsobuje, že alexandrin zní z úst brněnských herců přirozeně a moderně. Herecky nejzajímavější je manželská dvojice sluhů, které Pavel Čeněk Vaculík a Petra Lorencová pojali jako postavy z commedie dell´arte. Hlavně Vaculík hraje s ohromným nasazením a dokáže utáhnout i scény, které jinak působí zbytečně prodlužovaným dojmem (první setkání Sosieho a Merkura).

Záměna identit je celkem atraktivní téma, ale našlo by se asi dost zajímavějších inscenací, které o tomto fenoménu pojednávají.