Blog redakce i-divadla

Žebrácká opera za malovanou oponou
vydáno: 20.11.2019, Lukáš Dubský

Havlova Žebrácká opera má tu výhodu, že narozdíl od jiných her bývalého prezidenta z ní není zase tak cítit doba vzniku. V době normalizace text o prorůstání podsvětí a policie přinášel detailní obraz komunistického systému plného fízlování, dnes naopak stejně plasticky popisuje propojení organizovaného zločinu se státní správou.

Zloději a prostitutky v Havlově hře mluví jazykem vyšších vrstev, přičemž jim jazyk slouží k ovládání druhých. Snaha prodat svou vizi za každou cenu, ekvilibristickou řečí udělat z černé bílou, hlavně, aby nám nikdo nekecal do byznysu... Komediální potenciál Žebrácká opera má, posilují ho prvky absurdity a melodramatičnosti.

David Radok v ABC inscenuje Havla celkem pietně. Scénu tvoří řada oponek, na kterých je neuměle zobrazeno místo dění, toto řešení má nejspíš odkazovat na první ochotnické uvedení Havlovy hry v Horních Počernicích. Princip zatahování hlavní opony jako forma pointování jednotlivých výstupů po čase omrzí, celkově má pražská inscenace občas problémy s tempem. Hlavně tu ale chybí výraznější sepětí s dnešní dobou. To není volání po nějaké jednoduché aktualizaci, text hry nic takového nepotřebuje, jenže režijně je to spíš mechanické převyprávění příběhu, důraz na patřičných místech chybí. Vyznění nejspíš nepomohlo ani kostýmové bezčasí, do něhož je zasazen.

Přesto není Žebrácká opera v ABC nudnou podívanou. Především Martin Donutil dokázal Macheathovi vtisknout velký šarm, brilantní je především scéna, ve které přesvědčuje své manželky Polly (skvělá, dětsky naivní Tereza Marečková) a Lucy (Petra Tenorová) o výhodách bigamie. Jan Vlasák hraje Peachuma jako stárnoucího, podrážděného kápa, který se snaží "jít s dobou", ale jemuž zločinecká mašinérie pomalu přerůstá přes hlavu. Škoda jen Vlasákových problémů s textem, nápověda je v hledišti slyšet až příliš často. Policejního šéfa Lockita hraje Hanuš Bor nenápadně jako takovou šedou eminenci. Úplně mi tohle pojetí nesedělo, ale patrně má poukázat na to, že ten největší šíbr nemusí být vždy ten nejviditelnější...

Zábavná je Eva Salzmannová v dvojroli Peachumovy a Lockitovy manželky. Mnoho replik nemá, ale herečka drobnými gesty a výrazem tváře dokáže naznačit, že její postava má přehled a dobře ví, která bije. Poněkud křečovitě působí Zuzana Stavná v roli Jenny, hysterické výbuchy místo rafinovaného svádění moc neosvětlují Macheathovu důvěru v ní.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.