Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Vlasákovo bravurní "odcházení"
Lukáš Dubský, 12.6.2019

Hra Floriana Zellera Otec je velmi zajímavě komponovaným divadelním textem. Upozorňuje na problematiku Alzheimerovy choroby, která se bohužel týká stále většího počtu lidí, vytváří přitom třaskavý divadelní koktejl. Je v něm v počátečních fázích i dost úsměvných momentů, které se ovšem vytrácí v přímé úměře s postupem nemoci. Ráz inscenace je tak stále depresivnější. Je to celkem emocionální bomba a to i pro otrlého diváka. Na druhou stranu nelze říci, že by režisér Petr Svojtka nějak lacině ždímal slzy. Není potřeba být zbytečně patetický, téma samo emoce vyvolá, i když se netlačí na pilu.

Na celé hře je zajímavá také její struktura, díky které dochází ke značnému znejisťování diváků. Jednu postavu přebírají různí herci, některé scény se patrně nikdy neodehrály a mluví se o věcech, které jsou v dalším dialogu popřeny. Pro diváka to může být poněkud iritující, ale je to asi nejlepší možný prostředek, jak nahlédnout do světa člověka, kterému se svět rozpadá před očima a který už ani nepoznává své blízké. Tento postup přibližuje onu zmatenost, nejistotu i vzteklost nad situacemi, které takový člověk nedokáže pochopit.

Dobře v tomto ohledu funguje scéna, která se postupně přeměňuje z obýváku až na postel v pečovatelském domě. Změny jsou postupné, nejprve mizí polštáře, mění se rozestavění kulis, divák si tak nemůže být úplně jistý, v kterém okamžiku je hlavní hrdina ještě doma a kdy už je o něj pečováno v domově pro seniory.

Role osmdesátníka Andrého se stala majstrštykem Jana Vlasáka. Andrého "odcházení" dokázal Vlasák ztvárnit bravurně - lidsky uvěřitelně, na postavu nešel silově. V jeho nejistých gestech a smutných očích se zračí utrpení člověka, který je postupně připraven o vše, co mu bylo drahé. Že je taková nemoc utrpením nejen pro toho, kdo jí trpí, je zřejmé. Pro rodinu umírajícího to může být někdy psychicky ještě náročnější, což se v Otci ukazuje na příkladu dcery Anne, kterou zajímavě rozehrála Veronika Gajerová.

Není to veselá podívaná, ale kdo jde do divadla za silnými emocemi, tak by Otce určitě vynechat neměl.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.