Hostinec U kamenného stolu byl nazkoušen narychlo místo jiné původně plánované inscenace. A je to na něm vidět, vtipu se téhle adaptaci humoristické klasiky moc nedostává.

Karel Poláček svůj román zalidnil spoustou zajímavých postaviček, na které koukal s jistým sarkasmem. Pro divadelní adaptaci by ovšem nebylo špatné zachytit kromě lidského "hemžení" v klimatických lázních také nějakou dějovou linku. To se v inscenaci Tomáše Jirmana příliš nedaří, představení se tak rozpadá do jednotlivých scének, což ještě podporují hudební předěly.

To by vlastně ale ani tak nevadilo, kdyby ty jednotlivé scénky byly vtipné. Ovšem těch skutečně povedených je pomálu. Poláček byl mistr jazyka - vynikal ve vtipných popisech, dokázal vyplodit překvapivá slovní spojení i lehce absurdní situace. Ostravští herci se však snaží jít na Poláčkovo dílo spíše přes situační komiku, což funguje jen v několika málo scénách.

Komický potenciál hereckého souboru NDM se v tomto zpracování nedokázal příliš projevit, nejvíce se poláčkovskému stylu humoru přibližují David Viktora (hostinský Tatrmuž) a Jiří Sedláček (soudní rada Dyndera).

Čas od času inscenace zvážní, třeba když je v podobě písně odrecitována báseň Karla Čapka XX. století. Nějak hlouběji se ovšem s melancholií nepracuje, tvůrci patrně nechtěli tvořit film pro pamětníky.

Dovedu si představit, že některé konzervativní předplatitelské skupiny si představení oblíbí, ale nemyslím si, že by tohle byla cesta, kterou by měla jít jinak celkem progresivní dramaturgie NDM.