Lesík

Značně náročná hra mající hned několik vrstev potřebuje velmi precizní dramaturgicko-režijní vypilování, aby byl výsledek stravitelný pro co nejširší vrstvy diváků. V případě této inscenace se to podařilo jen zčásti. Podivný režijní odstup, který neměl daleko k pouhému popisu událostí (i když se svým způsobem jednalo o rekonstrukci dávno zapomenutého činu), znesnadňoval orientaci v příběhu a také dost mátl. Častokrát nebylo zřejmé, v jaké linii příběhu se dění právě ocitlo. Herci, kteří představovali svá dětská já, se s nelehkou úlohou vyrovnali se ctí. Výsledek projektu považuji za rozpačitý.

65%. Hra Lesík je dramaturgicky zajímavou volbou, příběh skupinky dětí je hrán dospělými herci, ovšem dospělé postavy ve hře zcela absentují, pouze se o nich hovoří. Události jsou tak divákovi předkládány právě z dětského úhlu pohledu, čímž je celý příběh zasazen do neobvyklých souvislostí. Norská režisérka V.Meirik zvolila chladnou stylizaci, zvolený přístup má zřetelnou nevýhodu v tom, že je obtížnější diváka emocionálně zasáhnout. Místy je také poněkud nesnadné se v inscenaci orientovat. Režijně i herecky by to chtělo ještě dopilovat a projasnit. (více v článku na blogu)