Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Nora jako studie rozkladu mezilidských vztahů
Lukáš Dubský, 23.1.2014

Vykládat dnes známé Ibsenovo drama skrze v době prvního uvedení šokující pointu je nemožné. Odchod Nory od manžela dnes rozhodně není činem, který by boural tabu a znepokojoval diváky. Je tedy nutné hledat současný výklad. Režisér Martin Františák na to jde chytře. Do centra pozornosti se v jeho inscenaci dostávají mezilidské vztahy, jež jsou nahlíženy se značnou dávkou skepticismu. Ve vztazích mezi postavami je hojně přítomná přetvářka, zhoubný vliv na fungování rodiny Helmerových tu mají také peníze.

V Uherském Hradišti vycházejí z přesného a někdy i dost originálního pojetí postav. Ibsenův text je častěji uváděn pod jménem hlavní hrdinky, ačkoliv původní název je překládán jako Domeček pro panenky. V případě Františákovi inscenace by tento název byl patrně vhodnější, Nora je zde totiž pro Torvalda opravdu především panenkou na hraní než rovnocenným partnerem ve vztahu. Symbolicky je to vyjádřeno neustálým přenášením Nory z místa na místo, při kterém působí skutečně spíš jako loutka než živá bytost. V herecké akci jsou místy patrné groteskní rysy, které akcentují komickou rovinu hry. A člověk se až diví, kolik tragikomických motivů v sobě Ibsenova hra obsahuje.

Tereza Novotná je zpočátku vyzývavou hračkou, která svému muži splní každé přání. Když je konfrontována s reálným světem, neví, jak má problémy řešit a okolí jí příliš nepomůže. Její kamarádka z dětství Christina Lindová je v podání Jitky Joskové spíše soupeřkou než chápající přítelkyní. Je to chladná a vypočítavá bytost, která ví, čeho chce dosáhnout a řadí svůj úspěch na první místo. Další ženskou postavou je služebná Anna-Marie (Irena Vacková), která je často využívána spíše jako rekvizita a je němým svědkem událostí, které postupně rozkládají masku domácí pohody v rodině Helmerových.

Netradiční interpretaci přináší pojetí mužských postav. Advokát Krogstad, který Noru vydírá, bývá zobrazován jako bezcharakterní člověk. V podání Zdeňka Trčálka ovšem z chudého akvokáta cítíme především nevýslovný smutek ze zpackaného života – společnost ho zavrhla pro chybu, které se kdysi dopustil, ze zištných důvodů ho opustila žena, kterou miloval, poté ovdověl, nyní má navíc přijít o práci. Jeho čin tak sice není obhajitelný, ale je lidsky pochopitelný, protože se k němu uchýlil jako k poslední naději na zlepšení svého postavení. V okamžiku, kdy mu paní Lindová dá naději na ztracené štěstí v osobním životě, vzdává se své pomsty. Vzhledem k charakteru paní Lindové si může divák jen domýšlet, že to s Krogstadem opět nedopadne dobře.

Charakterově mnohem závadnější postavou je ve Františákově interpretaci Helmer, kterého ztvárnil vynikající Tomáš Šulaj. Nový ředitel banky je egoista a sobec, všechny konflikty řeší prizmatem vlastního prospěchu. Nechápe, proč ho Nora na konci odmítá, když přece dokáže ji i jejich děti finančně zajistit. Helmer se ukazuje také jako bezcitný cynik v okamžiku, kdy dostanou s Norou poselství o blížící se smrti jejich rodinného přítele doktora Ranka. Tuto obtížně uchopitelnou postavu hraje Pavel Hromádka jako smutného klauna, který se snaží ze všech sil působit uvolněným dojmem. Jeho dětinské chování, které často hraničí s trapností, maskuje strach ze smrti, ale i city, které chová k Noře.

Vynikající je hudební podkres, který napomáhá v budování atmosféry severského dramatu, která se občas za zvuků tarantelly mění v emočně vypjatou španělskou corridu. Františákova Nora je skutečně aktuální sondou do problematiky mezilidských vztahů v odcizené společnosti.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.