Blog redakce i-divadla

Ve spárech psa i manželství
vydáno: 3.7.2021, Lukáš Dubský

Velká část českých divadel se po výrazně zkrácené sezoně vydala do plenéru a na letních scénách se snaží uspokojit hlad diváků po kultuře. Městské divadlo Mladá Boleslav si za svůj letní azyl vybralo nádvoří zámku Sychrov a jednou z uváděných inscenací je i adaptace nejznámějšího příběhu Sherlocka Holmese.

Pes baskervillský je titul, který se na venkovní scénu tak nějak přirozeně hodí. Důkazem může být i jihočeská verze, která se na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově hraje už šest let. Podobně jako v Krumlově i Boleslavští posunuli žánr Doyleova příběhu, detektivní napětí tak často střídá smích. Je to celkem logický posun, divadelními prostředky se temná atmosféra devonshirských blat a přízrak tamního démonického psa předvádí těžko.

V tom ale podobnost obou verzí končí. Zatímco Olga Šubrtová a Petr Zelenka stvořili pro krumlovskou točnu vlastní verzi, jež byla původním příběhem spíše jen inspirována, Petra Halbichová napsala pro boleslavské divadlo dramatizaci, která se celkem věrně drží Doyleovy předlohy.

Příběh tedy zůstává klasický, co se ovšem mění, je pojetí postav. Režisér Petr Mikeska vedl herce k nadsázce, pomocí které zdůrazňují některé (většinou opomíjené) rysy jednotlivých hrdinů. Manželé Barrymoreovi (naprosto přesní Petr Bucháček a Eva Reiterová) tak v sobě kombinují aristokratickou sešněrovanost pravidly s absolutním nedostatkem empatie, doktor Mortimer je v podání Martina Hrubého komickým tlučhubou a sira Henryho Baskervilla zase Milan Ligač hraje jako typický stereotyp Američana, který dříve jedná, než myslí.

U doktora Watsona (Roman Teprt) zase tvůrci zdůrazňuji jeho romantickou a nepraktickou stránku povahy. Dobře typově obsazený Petr Prokeš je jako Sherlock Holmes nejen skvělým detektivem, ale i zarytým misogynem, což neváhá projevit při všech možných příležitostech. Démonického psa tak pro sira Henryho považuje za menší pohromu než manželství. Konzervatismus a starosvětskost je v inscenaci zobrazena právě vztahem mužských protagonistů k ženám. Zajímavé je, že člověku to množství nevinných vtípků a genderových nejapností připadá v dnešní politicky korektní době skoro až provokativní.

S tímto posunem souvisí i pojetí postavy Beryl Stapletonové, kterou Lucie Končoková nehraje jako nevinnou oběť ďábelských plánů svého muže (Ivo Theimer), ale celkem cílevědomou zlatokopku, které by se sňatkem s bohatým šlechticem splnil její sen o životě v luxusu.

Inscenace je uváděna na nádvoří sychrovského zámku, což jí dodává patřičnou atmosféru, ale způsobuje i zřetelné problémy. Nádvoří totiž není nijak rozlehlé a velmi stísněně působí i jeviště. Hádám, že přenos z boleslavského divadla musel být pro divadelní techniky noční můrou. Drobných nedokonalostí, které se během mnou zhlédnuté reprízy vyskytly, byla celá řada. Ale vzhledem k posunu do komediálního žánru se s nimi herci vyrovnali tak, že je prostě vzali do hry (rozbité skleničky, chybějící prostor, po dešti promočené papíry atd.). Problémem tak zůstávají jen hodně zdlouhavé přestavby scény, které produkci dost prodlužují. Řekl bych ovšem, že interiérová verze inscenace tyto problémy mít nebude.

Boleslavský Pes baskervillský sice neoplývá tajemnou a hororovou atmosférou (ostatně tvůrci o ni ani neusilují), ale je to celkem podařená zábava, která notoricky známý příběh ukazuje v drobně posunuté optice.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.