Poslední inscenace režiséra Davida Jařaba v Divadle Na zábradlí mají několik jednotících linek, z nichž asi nejvýraznější je záměrně pomalé tempo. Toho se divák dočká i v inscenaci Dobří chlapci. K sepsání hry Jařaba inspirovala řeč papeže Františka, ve které exkomunikoval z církve příslušníky italské mafie. Jak by to takoví "kmotři" asi vzali?

Čtveřice příslušníků jedné mafiánské rodiny se schází u bazénu v sídle Šéfa. Probírají, co pro ně exkomunikace vlastně znamená, ozývají se zbytky svědomí, ale zároveň se velmi pragmaticky řeší, jak se následkům vyhnout. Jařabem nastíněná situace je hodně modelová, nicméně je dobrým odrazovým můstkem k mnoha černohumorným hláškám i neveselému pohledu na svět, který ovládají peníze a moc. A to se netýká zdaleka jen Itálie.

Zajímavá je scéna, jejímž autorem je sám režisér, ale která přesně zapadá do poetiky DNZ a hodně připomíná scénografii Marka Cpina z předchozích inscenací. Dominuje ji velký bazén a na pozadí v převlékárně také Kristus na kříži, k němuž se zbožní mafiáni modlí.

Pomalý temporytmus je hlavně zpočátku trochu nešťastný, minimálně do příchodu Biskupa se inscenace hodně vleče. Asi nejproblematičtější složkou Dobrých chlapců je scénář, který je spíš hříčkou než materiálem pro celovečerní divadelní hru. Neschází mu sice humor, ale chybí tu nějaký hlubší vhled, situace je načrtnuta poněkud povrchně.

Herecky je to tradičně zajímavé, jen je trochu škoda, že Miloslav König (Politik) ani Vojtěch Vondráček (Podnikatel) moc nemají co hrát, jejich postavy jsou rozpracované jen minimálně. Lépe je na tom Jiří Vyorálek, který jako Šéf ukazuje milosrdnou tvář stárnoucího kmotra, který se špatně vyrovnává s jakoukoliv změnou, ale pod touto maskou skrývá i chladnokrevného zabijáka, který se neštítí ničeho. Velmi dobře si vede Jakub Žáček, jehož Biskup je asi nejtvárnější postavou. Jeho pochyby o správnosti životní cesty se zdají místy opravdové, než Biskup ukáže velký oportunismus a názorovou pružnost. Ženské postavy tvoří v tomto díle spíše stafáž, nicméně za zmínku určitě stojí velmi zdařilý pěvecký výstup Petry Bučkové.

Dobří chlapci nejsou špatní, ale přesto mi přijde, že si Jařabova poetika ještě úplně nesedla s tou, kterou Na zábradí přinesla trojice Štědroň - Viceníková - Mikulášek.