Blog redakce i-divadla

Oidipús jako inspektor Columbo
vydáno: 24.9.2021, Lukáš Dubský

Po přečtení recenzí jsem na Fričova Krále Oidipa do Národního divadla nemířil s příliš velkým očekáváním. Nakonec mi ale tohle moderní a notně eklektické pojetí antické tragédie docela sedlo, člověk jen nesmí na spoustu věcí v téhle inscenaci aplikovat přísně racionální měřítko.

Režisér Jan Frič vměstnal do Sofoklova textu spoustu popkulturních odkazů, drobných vtípků a obtížně uchopitelných nápadů. Člověk se může jen dohadovat, co je jen momentálním nápadem a co má skutečně souvislost s výkladem hry. Jistá rozbíhavost motivů je ale základem Fričova režijního rukopisu a pokud divák netrvá na tom, že každý symbol musí mít své vysvětlení, může se tím vším docela dobře bavit.

Poněkud nejasné je, proč je na začátku Oidipús oblečen v papežském rouchu. Skoro to vypadá, že celá ta křesťanská symbolika je tu jen proto, aby bylo možné na jevišti předvést efektní rituál s největší kadidelnicí na světě. Po svlečení z kněžské kutny obléká král Oidipús baloňák a stylizuje se do role inspektora Columba, který se svým forenzním týmem (chórem) zahájil pátrání po vrahovi svého předchůdce Láia. Nápad je to docela vtipný, pár scén (rozkrývání Láiova hrobu, výslech pastevce) tím získává jiný rozměr, ale celkové vyznění to příliš neovlivní.

To stylizace Kreónta (Igor Orozovič) jako politika moderního střihu zapojuje do hry nevyslovený, spíše jen tušený rozměr politického boje na pozadí morové katastrofy, která postihla Théby.  Iokasté Jany Strykové se k Oidipovi chová spíš mateřsky, má ho obtočeného kolem prstu. Původně mužské postavy Teiresia, korintského posla a pastevce hrají ve Fričově inscenaci ženy s nalepeným plnovousem, přičemž je poměrně nejasné, zda je to jen určitá schválnost nebo v tom hledat nějakou narážku na postavení žen ve společnosti. Naopak celkem dobře čitelným nápadem je, když se po Oidipově oslepení odehrává část představení ve tmě. Připraví to půdu pro vizuálně zajímavý, katarzní závěr.

Přes všechny odbočky a podivnosti ale Frič vystavěl Oidipův příběh přehledně a se slušným tahem na branku. Pavel Batěk je v titulní roli přesvědčivý, sledujeme postupný rozklad člověka, který začíná na vrcholu společenského žebříčku, kdy ovládá davy a těší se přízni. Potom vidíme jeho trochu "ušmudlanou" snahu přijít na kloub záhadě, aby pak její vyřešení dlouho odmítal ve snaze udržet si postavení za každou cenu. Nakonec se z krále stává zlomený člověk, který ale dokáže přijmout morální odpovědnost za své činy a pro dobro obce se vyloučit z veřejného života, aby pak v silném závěrečném obrazu skončil tam, kde začal - v prenatální pozici.

Král Oidipús v Národním divadle přináší řadu otazníků, problematických řešení, ale je to také inscenace živá, která se antiku snaží vidět soudobýma očima.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Jan Frič (25.9.2021, 01:46:38)  reagovat
Podcast o inscenaci Král Oidipús
Jako doplnění zážitku, jeho připomenutí, anebo naopak jako přípravu na návštěvu představení doporučuji k poslechu díl Podcastu Národního divadla z řady K jádru věci věnovaný této inscenaci, který by vám mohl leccos v té temnotě osvětlit: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/podcasty/k-jadru-veci-kral-oidipus-18479017 (K odběru i na běžných podcast platformách.)

Takovýto doplňkový audioprogram pak vzniká i pro mnoho dalších inscenací. Mimo jiné i proto doporučuji podcast Národního divadla sledovat.
Lukáš Dubský (27.9.2021, 08:55:52)  reagovat
Re: Podcast o inscenaci Král Oidipús
Zdravím, díky za tip. Byl jsem před představením na dramaturgickém úvodu, tak věřím, že něco z toho zaznělo i tam (třeba kde se vzala kadidelnice, nebo proč má vousy Teiresias).