Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (892)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.5.2019)
Typicky havlovský text plný absurdního humoru a repetitivních slovních obratů ukazuje, kam až to může dojít, když si člověk myslí, že může přechytračit Zlo. Režisér I.Krejčí dal inscenaci lehce groteskní ráz, nadsázka je znát především u scén z výzkumného ústavu a zahradní slavnosti. Trochu tady ovšem chybí pocit plíživého nebezpečí, pokušitel Fistula je ztvárněn T.Drápelou dost dryáčnicky, Foustkova důvěřivost pak působivá poněkud naivně. Inscenace má ale celkem spád a dobře se sleduje.
(zadáno: 17.5.2019)
Slušně udělaná oddechovka, věřím, že herce muselo zkoušení bavit, hrají o problémech, které znají z každodenního divadelního provozu. Přesto má inscenace několik hluchých míst a celkově jde o kus, na jehož návštěvu si člověk už po pár dnech asi ani nevzpomene.
(zadáno: 15.5.2019)
Dost nekonzistentní inscenace. Chvíli to vypadá jako nevázaná zábava plná fyzických gagů, poté postava Moderátora nadhodí téma současného ředění reality skrze moderní technologie a sociální sítě, aby se nakonec ukázalo, že platí "za vším hledej ženu" a konec představení se nesl v duchu parodie na mafiánskou krimi. Dohromady to celé moc nepasuje, takže se člověk spíš baví jednotlivými výstupy, z nichž některé jsou skutečně zábavné (árie bodyguardů), zatímco jiné nudí. Povedená je pohybová a hudební složka.
(zadáno: 13.5.2019)
75%. Hudebně i kompozičně patří Nine spíše ke složitějším muzikálovým kusům, v Brně se s tím utkali zdařile. Je to revue, které nechybí spád, erotický náboj i myšlenkové pozadí. Bavila mě hudba M.Yestona, která je mixem různých hudebních žánrů. Inscenace je zdařilé i po stránce choreografie a výpravy. P.Štěpán v hlavní roli je pro Guida dostatečně charismatický představitel. Nejlepší hudební čísla večera měly na svědomí A.Antalová (Folies Bergeres) a V.Matušovová (píseň prostitutky Sarraghiny). Příjemné osvěžení na repertoáru MdB.
(zadáno: 9.5.2019)
V Huse se povedlo udělat Kafku moderně, s aktuálními konotacemi, přitom v intencích spisovatelova roztodivného univerza. Daří se vytvářet nejednoznačnou atmosféru absurdního, odosobněného světa, ve kterém je tak lehké se ztratit. Režisér inscenaci prošpikoval řadou zcizovacích efektů. M.Donutil je v hlavní roli prototypem slušňáka, který se snaží protlouct životem a přitom aspoň trochu porozumět svému okolí, aby si nakonec uvědomil, že to jediné, co potřebuje, je vnitřní svoboda. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.4.2019)
85%. Celý příběh je převyprávěn zcela bez patosu, přesto dojemně. Inscenace má slušné tempo a vhodně kombinuje konkrétní lidský příběh s výpovědí o atmosféře doby. Režisérka Burešové šikovně využívá všech inscenačních složek (zaujme hlavně hudba I.Achera) a jejich syntézou dosahuje silného jevištního kontrastu mezi klíčící láskou mladých milenců a krutostí doby. P.Neškudla a M.Poulová vytváří v rolích Pavla a Ester sympatické mladé lidi, skoro ještě děti. Jejich vztah je plný života, nadšení a objevování, což kontrastuje s tím, že se celý jejich život musí odehrávat na pár metrech čtverečních.
(zadáno: 29.4.2019)
75%. Přehledná inscenace se slušným tempem, divák ani nepocítí, že představení trvá skoro tři hodiny. Symbolická výprava je ozvláštněním realistického příběhu, výrazněji se s ní ovšem nepracuje. Herecky zaujmou hlavně M.Tallerová jako křehce působící Violet, V.Korytářová coby racionální Barbara a K.Baranová v roli Ivy snažící se vymanit z dusného rodinného prostředí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.4.2019)
Drama Tankreda Dorsta je vystavěno na půdorysu neobvyklého vztahu. Ten je tu zkoumán z více úhlů, přičemž je divák po celou dobu znejišťován, kde je vlastně pravda. Důležité je také téma manipulace, která je tu úzce spojena s láskou. Inscenace přináší silné herecké výkony - J.Sklenář znamenitě vykreslil chladnou povahu bohatého muže, který i v těch nejemocionálnějších chvílích zachovává tvář pokerového hráče a o citech dokáže mluvit s věcností a chladem. S.Venclovská dokázala přesně ztvárnit milující ženu, která se zmítá mezi citem a rozumem. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.4.2019)
65%. Faust v Národním divadle není lehce stravitelným kusem. Má své problémy, ale na druhou stranu je to inscenace, o které člověk přemýšlí ještě pár dní po zhlédnutí. Provokuje, nutí k zamyšlení… A takové by divadlo mělo být, člověk mu pak i leccos odpustí. Povedl se nový překlad, zaujala scéna a slušné jsou i herecké výkony. Rozkolísané tempo trochu sráží psychedelickou druhou polovinu, témata se z té dravé, postmoderní změti nápadů vynořují dost nenápadně.
(zadáno: 12.4.2019)
Nepříliš povedený muzikál s problematickým libretem založeným na prvoplánovém humoru (neříkám ale, že se některé scénky nepovedly, to bych byl moc velký škarohlíd). Škoda, že většina písní zazní jen ve fragmentech. Herecky vynikají v menších rolích I.Jirešová a J.Boušková, z ústřední trojice mě nejvíc bavil R.Genzer. Pěvecky průměrné, hodně mě zaujala E.Trtíková, jejíž interpretace jsou snad lepší než originál. Povedená je také scéna Z.Flemminga, naopak dost otřesné je nazvučení. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.4.2019)
65%. Síla jednotlivých mikropříběhů je velmi různorodá - na některé si člověk nevzpomene už při odchodu z divadla, jiné skutečně zaujmou (nejvíc asi scéna nepochopené lásky učitele k žákovi). Bavila mě žánrová různorodost - jsou tu skeče komediální, dojemné, mrazivé i lehce absurdní. Herci musí pracovat jinak, než jsou zvyklí a stvořit uvěřitelné charaktery na ploše několika málo minut. Nejlepší jsou v tomhle ohledu J.Hána a L.Žáčková. Inscenaci trochu chybí gradace, nástupy do jednotlivých příběhů skrze převlékací kabinky tvořící scénu začnou být po čase dost mechanické. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.4.2019)
Celkem slušné zpracování Bergmanova známého díla, i když drásavost děl slavného švédského režiséra je tu potlačena ve prospěch výrazně komediálnějšího vyznění. To je samozřejmě voda na mlýn M.Dlouhého, jehož rtuťovité herectví bez problémů vyvolává salvy smíchu. V některých scénách by ovšem neškodilo ubrat, inscenace totiž postrádá potřebnou gradaci. Divák se díky tomuto představení zasměje, temnější podtóny lze tušit spíš v pozadí, vzhledem ke zvolené stylizaci alá italská domácnost tolik nevyzní.
(zadáno: 5.4.2019)
Hra D.Košťáka není špatná, nebezpečí, že to bude jen obyčejná ekologická agitka se celkem vyhýbá zahalením do mysteriózního hávu. Situace města, které se kvůli těžbě v uhelných dolech postupně hroutí samo do sebe, disponuje atmosféričnosti, jakousi předzvěstí apokalypsy. Co se Košťákovi podařilo už výrazně méně, je charakterizace postav a vztahů mezi nimi. Symboly a metafory autora se příliš nesetkávají s režijním uchopením látky. Expresivně pojaté situace v tom odlidštěném světě působí spíše nepatřičně, než že by dokázaly k divákovi dostat větší množství emocí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.3.2019)
65%. Režisér Korčák vytvořil inscenaci, která je rozumným kompromisem mezi klasickým a moderním ztvárněním. J.Beneš pojímá Macbetha jako schopného a do jisté chvíle i mravně jednajícího člověka.Základní konflikt se odehrává v Macbethově mysli, lady Macbeth tu je jen katalyzátorem děje, nikoliv jeho strůjcem. Škoda některých problematických scén, jako je třeba vražda Macduffovy rodiny. Povedená je scéna, kterou tvoří černé pytle na mrtvoly. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.3.2019)
55%. Koprodukční inscenace je černou komedií z období divokého kapitalismu 90. let. Přišlo mi to jako taková česká variace na mametovský text, trocha toho černého humoru, pokřivené charaktery postav a časté užívání vulgarit. Body navíc za snahu uvést na scénu novou českou hru, ale text není více než průměrný - není třeskutě vtipný ani nějak společensky naléhavý, spíš je to taková hodinová exkurze do kriminálního prostředí. Slušné herecké výkony, nejvíce mě zaujala K.Krejsová, která musí jako Lada proplouvat čistě mužským světem tak, aby schytala co nejmíň ran.
(zadáno: 29.3.2019)
75%. Svižná situační komedie, která v sobě kombinuje také postupy filmové grotesky, montypythonovský absurdní humor a parodické odkazy na různá známá díla (Romeo a Julie, Ptáci a další). Je to klasická oddechovka, které nechybí tah na branku, timing a pointování gagů jsou tady hodně důležité a herci si s tím poradili dobře. Nejlepší jsou asi J.Láska a hostující Z.Kalina. Technicky náročné představení se díky smysluplnému využití točny obešlo bez nějakých zdržujících přestaveb.
(zadáno: 22.3.2019)
Hábův Lakomec není nic pro diváky libující si v pietním nastudování klasiky, přesto bych řekl, že se režisér velmi přiblížil Molièrově skeptickému náhledu na lidské charaktery. Harpagon ve zběsilém podání F.Richtermoce není zdaleka jediným odpudivým charakterem. Je obklopen společností, která si s ním v cynismu a prospěchářství v ničem nezadá. Groteskní stylizace sluší především N.Holíkové a M.Andělovi. Stylově velmi čistá inscenace, snad jen těch krkolomných pádů mohlo být o něco méně.
(zadáno: 15.3.2019)
Inscenace se zabývá problémem domácího násilí a nerovnoprávného postavení mužů a žen. Dělá to bohužel dost schématicky a divadelně nevstřícně. Pomalé tempo připomene Jařabova Macbetha, také tady zvolil režisér zvláštní způsob řeči - ženy tu o sobě mluví ve třetí osobě. Teoreticky je záměr jasný, prakticky to působí dost nešikovně a místy nechtěně směšně. Je jasné, že Jařab nechce o tématu vyprávět skrze emoce, volí spíše chladný nadhled, jeho inscenace nemá být realistickou studií konkrétních případů domácího násilí, je to spíše zdivadelněná teze. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2019)
Jak je člověk v Dianiškových kusech zvyklý, opět zazní spousta vtipných hlášek, zároveň ale inscenace pracuje i s různými úzkostmi dnešní doby. Oproti jiným Palmoffkovým počinům je ale tento podstatně méně celistvý. Forma kabaretu to sice trochu omlouvá, ale stejně mi tentokrát přišlo, že víc fungují jednotlivé výstupy, spojení do kompaktního celku drhne. Ale stejně je to zábavných 80 minut.
(zadáno: 11.3.2019)
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 4.3.2019)
Pan Kolpert je zábavnou inscenací, která člověka donutí přemýšlet, zda je její děj skutečně tak hyperbolizovaný, jak na první pohled vypadá.Dějové peripetie není radno prozrazovat, protože právě neustálé napětí, kam se bude inscenace ubírat, je její velkou devízou. Režisér Šiktanc zachovává drobnou nadsázku, ale brutální scény předvádí divákům se značnou dávkou naturalismu. Povedené jsou herecké výkony především dámské části obsazení (A.Fišerová a Z.Truplová). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.2.2019)
55%. Stingova hudba je melodická, dobře nese příběh i emoce, trochu jí chybí výraznější hlavní motiv. Problém mám ovšem s nepříliš přesvědčivým libretem - když odhlédnu od jisté ideologičnosti, tak mi vadila řada nelogičností, také propojení romantické a sociálně-politické dějové linie je poněkud kostrbaté. Velmi povedená je scéna Ch.Weyerse, která hezky dotváří atmosféru oprýskaného přístavního města. Herecky i pěvecky září V.Matušovová, jako pár dobře fungují i R.Coufalová a D.Vitázek, ačkoliv při mé repríze se jejich projev neobešel bez chyb.
(zadáno: 25.2.2019)
Slušná inscenace dobře napsané hry, u které mám trochu problém s tím, že je mi tematicky vzdálená. Je to náhled do ortodoxní náboženské komunity, která nutně musí být naší sekularizované společnosti poněkud vzdálená. Nicméně režisérka K.Dušková akcentuje především časoprostorově neměnný boj o lidskou důstojnost. Hraje se o tom, že i akce zdánlivě odsouzená k neúspěchu může mít smysl. Z pardubicých hereček zaujmou P.Janečková jako svéhlavá, ale starostlivá Šira, M.Sikorová v roli jednoduché Eesti a především J.Ondrušková, které skvěle sedla úloha racionálně uvažující glosátorky Miki.
(zadáno: 21.2.2019)
Špinar se v dramatizaci Zweigova románu zbavil všech vedlejších motivů a jde přímo k jádru věci. Zajímá ho člověk lapený v síti soucitu, jednající tak, jak si přeje jeho okolí. Významotvorná je scéna využívající točnu, celá inscenace je hororově stylizována. R.Mácha vystihl dvě poručíkovy tváře - na jedné straně okouzlující společník, na straně druhé ironický glosátor. Jenže ironické glosy se postupně mění v beznaděj, když mladý poručík zjistí, že nezávazné návštěvy skončily zasnoubením s dívkou, která je mu protivná. Výrazné výkony předvádí i P.Štorková a V.Javorský. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.2.2019)
Muzikál oplývá melodickou hudbou, jejíž motivy se možná nevryjí hned do paměti, ale která je pestrá a přitom vhodně doplňuje příběh. Zápletka je sice chytlavá a člověk očekává, kam se bude ubírat, ale přece jen přes tři hodiny trvajícímu představení by krácení pomohlo. Hlavně v první části dramatičnost trochu pokulhává. V.Prášil Gidová a T.Novotný podávají v hlavních rolích velmi dobré výkony, nicméně všechny zastiňuje M.Horká jako Paní Danversová. Po celou dobu drží masku chladné a nebezpečné ženy, která ovládá panství Manderlay. Ucho diváka potěší i zdařilé přebásnění M.Prostějovského. (více v článku na blogu)