Blog redakce i-divadla

Přes hromady mrtvol
vydáno: 29.3.2019, Lukáš Dubský

Macbeth bude divadelníky lákat asi vždy, je to skvěle vystavěné drama moci a lidského svědomí. V Mostě se režiséru Jakubu Korčákovi podařila slušná, srozumitelná inscenace.

Diváci uvidí Macbetha v povedeném a moderně znějícím překladu Jiřího Joska. Scénograf Jan Dušek nechal rozlehlé mostecké jeviště téměř prázdné. Scéna je jednoduchá, ale dobře rámující myšlenkové poselství inscenace. Tvoří ji černé pytle evokující hromady mrtvol, které aktéři Shakespearovy tragédie musí neustále překračovat na své cestě vzhůru. Kožené kalhoty a bundy doplněné baseballovými pálkami dělají ze skotské šlechty něco na způsob motorkářského gangu, což by mohlo být interpretováno jako odkaz k nesmyslnosti násilí, ať už se odehrává mezi králi nebo pouličními násilníky. V obou případech násilí plodí jen další násilí a tenhle kolotoč většinou nejde zastavit.

Režisér Korčák vytvořil inscenaci, která je rozumným kompromisem mezi klasickým a moderním ztvárněním. Jan Beneš v titulní roli pojímá Macbetha jako schopného a do jisté chvíle i mravně jednajícího člověka. Jenže s mocí roste chuť a člověk si dokáže snadno namluvit, že účel světí prostředky, když jde o jeho prospěch. Základní konflikt se odehrává v Macbethově mysli, Beneš jasně ukazuje, že jeho vojevůdce dobře ví, co činí, ještě předtím než vztáhne ruku na krále Duncana. Svůj osud předpokládá, přesto se mu nedokáže vyhnout. Zná důsledky svých činů, ale ani to mu nepomůže, aby se jim vyhnul. Lady Macbeth (v podání Zity Benešové) tu není hlavní hybatelkou děje, Macbetha stačí jen lehce postrčit, zahrát na jeho mužskou ješitnost, aby "překročil Rubicon".

Je škoda, že v jinak celkem povedené inscenaci se některé scény nepodařilo ztvárnit příliš přesvědčivě. Především scéna vraždy Macduffovy rodiny vyvolala v hledišti salvu smíchu, což, předpokládám, nebylo jejím účelem. Pravda, jednalo se o dopolední představení, kdy bylo hlediště plné puberťáků, ale musel jsem jim dát za pravdu, že to působilo nechtěně směšně. Přitom by možná jen stačilo vypustit repliku Macduffova syna "Mami, on mě zabil.", která takhle ztvárněná působila dost podvratným dojmem.

Nepříliš povedené jsou také komické vstupy Jiřího Krause v roli Lennoxe, který působí dojmem jakoby do Macbetha zabloudil z jiné hry. Lehce problematické je i pojetí čarodějnic, což je ale věc, která se u macbethovských inscenací opakuje celkem často. Postavy čarodějnic většinou slouží k rozvinutí režisérova specifického vidění hry, třeba Jařab z nich ve své razantní úpravě Na zábradlí udělal bezdomovce, Khek v Městských divadlech pražských je zase pojal jako lehké děvy. V Mostě jsou čarodějnice jakési oživlé mrtvoly - vyloupnou se z černých pytlů, které jim slouží jako kostýmy, jejich pohyby jsou trhané, výrazně stylizované. Mělo by to nejspíš působit hororově, ale to se moc nedaří. Nicméně výrazná stylizace jasně ukazuje na snovost těchto prorockých scén, kdy je Macbethovo podvědomí "otráveno" příznivou věštbou a zlákáno ke konání ohavných činů.

Tenhle Macbeth i přes dílčí problémy má co divákovi říci i dnes.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.