Podivný případ se psem

Před zhlédnutím jsem nestihla knihu přečíst, takže srovnání nemám, nicméně hra se mi líbila, zaujala příběhem sama o sobě. Zajímavá byla scéna i nápad s chórem - průvodcem děje, výborné výkony, zejména V. Blahuty a H. Holišové.

Ve srovnání s jinými českými inscenacemi dramatizace románu je nastudování MDB „nejlaskavější“. Projevy autismu hlavního hrdiny jsou umírněny, Christopher v podání V. Blahuty vyznívá sympatičtěji, milosrdnější je i výklad ostatních postav. Každému nemusí úplně vyhovovat možná zbytečně sentimentální ráz tohoto provedení, správnost režijního přístupu je diskutabilní. Propracované scénografické řešení, několik skvělých nápadů (např. dětská dráha s vláčkem). Z ostatních herců vynikla také A. Antalová. Osobně preferuji ostatní české verze. Kdo však nemá srovnání, zřejmě bude v MDB spokojen.

Podivný případ se psem není jen intimní zpověď autistického chlapce, ale je to hra, která má spád, a je svým zvláštním způsobem i velmi vtipná. Vyplývá to ze střetu Christopherova krystalicky čistého pohledu na svět s naším vnímáním běžných životních situací. Nemalou měrou se na kvalitě hry podílí Stephensova dramatizace. Role Christophera je velkou hereckou příležitostí, kterou Vojtěch Blahuta dokázal naplno využít. Zbytečně nepřehrává, mladého autistu ztvárňuje věrohodně a díky jeho fyziognomii mu divák uvěří i patnáctiletého chlapce. Snad jen scéna útěku z domova je příliš zdlouhavá. 75% (více v článku na blogu)

75%

Zdařilá dramatizace byla základním východiskem pro vznik velmi dobré inscenace. Vlastně by se dalo říci, že výsledek v tomto případě závisí hlavně na tom, jak si porozumí hlavní představitel autistického chlapce Christophera s režisérem. V Brně k tomuto souznění došlo, a tak V. Blahuta s M. Tycem vytvořili intenzivní podívanou, která bez zbytečných laciností dokáže strhnout a divák může intenzivně prožívat dojímavý příběh plný humoru. Pro pointování úsměvných scén navíc dokázali oba pánové najít přesnou míru. A navíc pochvala za práci s "chórem" herců, kteří uvěřitelně ztvárnili různé postavy.

95%. Činoherní scéna MdB není plně přizpůsobena pro takto intimní hru. Režisér Tyc si ale s touto "překážkou" poradil nadmíru dobře. To, co by tak nevyznělo z úst hlavního hrdiny, nechal říct chórem a zase naopak. Díky tomu se podařilo naplnit atmosférou celý sál. Celou inscenaci táhne dopředu naprosto fenomenální Vojtěch Blahuta. Je s podivem, že takto talentovaný herec nedostává v MdB tolik prostoru, kolik by si na rozdíl od jiných zasloužil. Tento fakt poukazuje to na to, že mírou častosti na jevišti není talent, ale oblíbenost.