Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Problémy s Havlem
Lukáš Dubský, 23.3.2017

Hradecká inscenace mi opět potvrdila, že s inscenacemi Havlových her mám trochu potíž. Nejde ani tak o problém s textem - Havlovy dramata jsou pečlivě vystavěná, obsahují příjemně absurdní humor i mrazivě kafkovské motivy. Je to problém s jejich k autorovi až příliš pietními inscenacemi.

Je to možná tím, že Havla-dramatika na česká jeviště často uvádějí lidé, kteří dobře znali Havla-člověka. Chtějí tedy být jeho vidění světa, co nejblíže, a chtějí vyplnit exprezidentovo přání, jakým způsobem by se měly jeho hry inscenovat. Přijde mi to však velmi kontraproduktivní. Nemyslím, že by režiséři museli pracovat vyloženě obrazoborecky, ale výraznější režijní vklad by na obtíž nebyl.

Není asi náhodou, že jediná inscenace Havlovy hry, ze které jsem byl skutečně nadšený, byla Žebrácká opera, kterou v Hradci nastudoval Daniel Špinar. Ten se nebál zdůraznit grotesknost předlohy, hýřil vlastními nápady. U většiny ostatních režií tohle chybí. Přitom domýšlet a aktualizovat Shakespeara, Ibsena či Čechova se nikdo nebojí, u Havla je tomu jinak.

Podobně tomu bylo u Krobovy Asanace v Klicperově divadle. Inscenace je rozkročena mezi absurdním dramatem, politickou satirou a čechovovskou tragikomedií, nevypadá to, že by se k některému výkladu režisér klonil více (je to způsobeno i absencí dramaturga?).

Herce vedl Krob k civilní poloze. František Staněk je jako Bergman distinguovaný člověk, který však trpí syndromem vyhoření, opájí se sebelítostí, což je patrně to jediné, co ještě dokáže cítit. Nejlépe o tom vypovídá jeho monolog, ve kterém v promyšlených detailech předpovídá, jak se jeho partnerka Luisa zachová po jeho smrti. Luisu hraje Kamila Sedlárová jako zkušenou, citově vyprahlou ženu, která se však skutečných citů bojí. Jan Sklenář dává Albertovi velkou dávku naivity mládí, zápal a nadšení, které ostatním architektům chybí. Ostatní herci také přesně vystihují charaktery svých postav a tvoří rozmanité panoptikum.

Zajímavým režijním nápadem je obsazení Marka Šimona do role Prvního inspektora. Šimon svým cimrmanovským herectvím naprosto přesně shrnuje charakterové vlastnosti "člověka z lidu", který byl povýšen do pozice, na kterou nebyl připraven a ve které se snaží uplatnit svůj selský rozum. Že ho mechanismus autoritativního režimu musí semlet je nabíledni.

Naopak čtení scénických poznámek Havlovým hlasem se už stává opravdovým klišé. Skoro si nevzpomínám na havlovskou inscenaci, kde by hlas bývalého prezidenta nezazněl...


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.