Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
OST-RA-VAR 2015: Baal (KSA)
Lukáš Dubský, 28.11.2015

Brechtova celovečerní prvotina Baal je expresivní drama člověka, který se zřekl jakýchkoliv morálních hranic a jeho kroky jsou vedeny jen poživačností a sebezbožštěním. Nesnadno uchopitelný text se v Aréně povedlo přetavit ve svižnou a herecky silnou inscenaci.

Vlastně je to od pozdějšího přesvědčeného marxisty Brechta hodně zvláštní příspěvek – Baal je zarytý individualista, který se dobrovolně vyčleňuje z jakéhokoliv kolektivu a na kterého neplatí žádná měřítka. Je to básník, kabaretiér, dřevorubec, ale hlavně opilec a svůdce. Baalova sebevědomí zdá se nekonečné, odmítnutí pro něj znamenají jen vystupňování snahy. Divák sleduje Baalovo počínání a logicky by mu měl být tento antihrdina odporný – nejedna dívka se kvůli nešťastné lásce k němu utopila, hrubým způsobem se snaží zbavit těhotné milenky, vybírá peníze na pohřeb vlastní matky, aby je mohl propít, a nakonec zabije nejlepšího přítele a zároveň milence Ekarta.

Jenže Baal má i druhou stránku – je svým zvráceným způsobem neodolatelný. Jeho bezuzdnost láká a odkrývá nitro člověka zbaveného všech společenských konvencí. Skrývá se tohle všechno v každém z nás? Režisér David Šiktanc zkoumá, kde jsou hranice svobody jedince a kam už nelze zajít bez toho, aby člověk skončil jako Baal, všemi opuštěný ve své poslední hodince a plazící se po zemi jako červ.

Michal Čapka podal Baala jako démonického opilce, který se dokáže rychle nadchnout a stejně rychle zase jeho nadšení a zájem odezní. Jen máloco s ním dokáže v životě pohnout. Chvílemi se zdá, že jisté výčitky má ze smrti Johany, kterou svedl a která se potom utopila v řece. Nakonec ho ale skutečně zasáhne jen fakt, že jeho nejlepší přítel dá přednost ženě před Baalovou společností.

Expresivní Baalovo putování z banketu vyšší společnosti až do chudobince mezi nemocné žebráky se odehrává na jednoduché scéně, důležitou úlohu hraje náladotvorné svícení. S pro Brechta typickými zcizovacími prvky se spíše šetří. Šiktancova inscenace se hraje bez přestávky a má tah na branku, klasika německého dramatu má stále smysl uvádět.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.