Recenze

Aktuální, ale nedomyšlený Nepřítel lidu
psáno z představení: 27.6.2012, Lukáš Dubský
foto: archiv Činoherního studia
foto: foto: foto:
V Ústí nad Labem se pustili do patrně nejpolitičtější Ibsenovy hry Nepřítel lidu. A právě téma politiky na komunální úrovni je v inscenaci Filipa Nuckollse akcentováno a dle možností aktualizováno.

Základní příběh zůstává stejný – lázeňský doktor Tomáš Stockmann zjistí, že voda v lázních je znečištěná a zdraví nebezpečná. Svůj objev si nechce nechat pro sebe a nabízí i jeho řešení. To se ale ukazuje jako příliš nákladné a pro lázeňské městečko zničující. Starosta Petr Stockmann, který je lékařovým bratrem, a nakonec i celé město se proti idealistickém doktorovi postaví.

V Činoherním studiu se snažili Ibsenovo drama zhustit a zrychlit. Celá inscenace se tak odehraje bez přestávky ve zhruba 90 minutách. Inscenátoři využívají moderního překladu Františka Fröhlicha, který ale ještě aktualizují a jazyk zhrubnutím posunují až do žhavé současnosti. Vůbec většina změn je provedena ve snaze dostat se co nejvěrněji k nynějšímu stavu věcí. To je samozřejmě chvályhodné, bohužel se tvůrci nevyhnuly jistým lapsům při krácení hry. Oproti původnímu textu není příliš zřejmé, že se lidé postavili proti Stockmannovi, jeho vystoupení na fóru nemá žádné viditelné následky.

Naopak se povedlo pojetí celé redakce místního deníku, současná mediální realita se zde obrazí v celé své kráse. Důležité je, že se režisér Nuckolls dokázal vyhnout schematismu, která je v dnešní době Nepříteli lidu občas zazlíván.

Do stěžejní role Tomáše Stockmanna byl obsazen Jaroslav Achab Haidler, který oproti obvyklému pojetí nedělá ze své postavy suveréna, který je bytostně přesvědčen o své pravdě. Haidlerův Stockmann je člověk pochybující, jehož názory na prohnilost systému se teprve formují a zatím je nedokáže zcela jasně vyjádřit, poprvé se k tomu odhodlává až ve známém monologu o tom, že většina nemá nikdy pravdu na své straně. Jako studie Stockmannova charakteru je takový přístup přínosný, ale právě onen slavný monolog ztrácí na přesvědčivosti. Jak přesvědčit veřejné shromáždění, když z projevu je znát, že ani sám řečník není o své pravdě zcela přesvědčen?

Výborným výkonem se prezentuje Petr Panzenberger jako tiskař Aslaksen, který je přesným typem omezeného člověka, který se dokáže vždy přidat na vítěznou stranu. Přesvědčivý je i Jan Jankovský jako úlisný šéfredaktor Hovstad. Dámská část obsazení v podstatě nemá co hrát, jelikož party Stockmannovy ženy a dcery byly řádně proškrtány.

Scéna Lukáše Kuchinky není nijak přeplácená, funguje dobře, jen přestavby mohly být poněkud kratší. Hudební podkres rovněž evokuje současnost (německá hudební skupina Rammstein).

Nepřítel lidu je v Ústí nad Labem moderním a svižným dramatem, osekání některých vedlejších větví příběhu ale celkovému vyznění nepomohlo.

(psáno z představení ve Studiu Beseda v rámci festivalu Divadlo evropských regionů 2012)

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.