Adaptovat pro divadlo rozsáhlou epickou báseň Johna Miltona je dramaturgicky velmi odvážný tah. Biblická tematika Ztraceného ráje v nábožensky střídmé České republice bude na první pohled jen těžko diváckým lákadlem. Režisér a autor adaptace Dodo Gombár tedy musel zvolit atraktivní a aktuální rámec, ve kterém celé dílo podá.

Poslední český překlad Miltonovy básně, jehož autorem je Josef Julius David, pochází z roku 1911 a je to na něm dost znát. Když se v brněnské inscenaci na některých místech objevuje delší textová plocha původního díla, ukazuje se, že v této podobě by dnes bylo nehratelné. To si ovšem Gombár uvědomil a principem divadla na divadle je tento fakt neustále ironizován. Častým zcizováním je Ztracený ráj posouván do souřadnic života běžného člověka, což dává smysl, když si uvědomíme, že jedinými lidmi v Miltonově předloze jsou Adam a Eva. Jen je škoda, že načrtnuté vztahy mezi herci, režisérem a ředitelem divadla nejsou více rozvinuty, lépe by se pak daly ukázat paralely s biblickým příběhem. Takhle stojí tyto dvě roviny spíše vedle sebe.

Strohá a šedá scéna Evy Jiřikovské sugeruje bezčasí dávnověku, kostýmy s kabaretními prvky na sebe strhává pozornost hlavně Satanova armáda. Petr Štěpán hraje Satana jako uštěpačnou, pyšnou, ale zároveň velmi charismatickou postavu, která darem řeči a přirozeným sebevědomím dokáže ovládnout každý prostor. Bůh Zdeňka Junáka je oproti němu obyčejný, chápající i nesmiřitelný, je klidný a věcný, bez snahy soupeřit se Satanovou výřečností. Lidské slabosti ukazují mnozí nebešťané, zvláště nerespektovaný Uriel (také Režisér) Milana Němce nebo pochybující Rafael Viktora Skály. Adam (Jan Brožek) a Eva (Barbora Goldmannová) jsou ztvárněni dle současné představy o mladém páru, nepracuje se tu tolik s bezelstností před vyhnáním z Ráje.

Gombár sleduje příběh Ztraceného ráje v jeho šíři, více než epické scény ho ale zajímá definice Ráje, lidské slabosti, jak lehké je upadnout v pokušení a nestřídmost. Otázka, co je Ráj, je dokonce verbalizována skrze videoanketu, na kterou odpovídali hercům lidé v ulicích Brna. Současnost se do inscenace dostává i při pokoušení Evy Satanem, kdy ji pekelník k ochutnání plodů ze zakázaného stromu láká skrze brýle na virtuální realitu a představením výdobytků civilizace, bez kterých si lidé jednou nebudou umět život představit.

Po vyhnání z rajské zahrady se lidstvo vydává na nikdy nekončící cestu, během níž se bude pokoušet o návrat do míst, kde není Hřích ani Smrt. Adama a Evu i jejich potomky bude na té cestě provázet nejen "nebeský tým", ale také Satan a jeho družina. O častých úspěších pokušitelů nemusíme pochybovat, což nám v silném závěrečném obrazu dává najevo i Satan pořizující si se všemi účastníky téhle "božské komedie" selfie.

Ztracený ráj není inscenace, která by asi diváka při sledování chytla za srdce silnými emocemi nebo strhujícím příběhem. Pokládá ale řadu dost složitých otázek, nad kterými stojí za to se zamyslet. A docela dost vybočuje z obvyklého repertoáru MDB, což ji činí o to zajímavější.