Blog redakce i-divadla

Cyrano z odvrácené strany Měsíce
vydáno: 24.11.2021, Lukáš Dubský

Cyrano z Bergeracu Edmonda Rostanda patří mezi takový povinný kánon českých divadel, utkali se s ním režiséři napříč republikou. Ve Švandově divadle se rozhodli tenhle známý text uvést v moderní adaptaci britského dramatika Martina Crimpa a v povedeném překladu Ester Žantovské.

Crimp zbavuje Rostandovu předlohu romantických kudrlinek, což bude jistě některé diváky mrzet, ovšem nový přepis přesto zůstává povedenou poezií. Jen je potřeba si zvyknout, že tyto verše mluví současným jazykem. Mnoho zdejších komentářů obsahuje stížnost na přebytek vulgarismů. Ano, vulgarismy se v inscenaci režiséra Martina Františáka vyskytují, ale neřekl bych, že jsou do hry zakomponovány samoúčelně. Pokud Crimp chtěl přiblížit Cyrana jazyku dnešní doby, tak vynechání vulgarismů by byl prostě anachronismus.

Crimp ve své verzi v podstatě zachovává děj, mnohé situace ale doznávají významového posunu. Tématem, které silně rezonuje, je používání jazyka jako zbraně. Noblesa je také vystřídána provinčností, hrdinové nepůsobí jako nějaké následováníhodné vzory, vlastně jsou často spíš směšní a tím ale běžnému člověku bližší.

Zajímavá je hudební stránka Františákovy inscenace, která místy využívá rap, což překvapivě nezní vůbec špatně. Atmosféru nakonec ale zdaleka nejlépe budují tklivé francouzské šansony ve skvělém podání Bohdany Pavlíkové. Místy mi ovšem přišlo, že Františák zbytečně nadužívá mikrofony, v některých scénách (třeba Roxana na zemi svádějící Kristiána) působilo jejich použití až směšně.

Luboš Veselý je obsazen trochu proti svému typu, obvykle asi nehraje neohrožené hrdiny. Jeho Cyrano nemá žádný kašírovaný nos, stačí mu nízké sebevědomí, které mu neumožní uvěřit v sílu své osobnosti. Je to osamocený člověk, spíše filozof než rváč, od života mnoho nečeká, a tak rány osudu přijímá spíše apaticky.

Natálie Řehořová se nesnaží udělat z Roxany noblesní dámu. Nechybí ji sebevědomí, je marnivá a cítí se uražena, když Kristián s obtížemi hledá slova, kterými by popsal svoji lásku k ní. Její citlivost zvýší až Cyranova neutuchající korespondence z válečného pole. Ve vypjatých momentech (Kristiánova smrt, Cyranovo přiznání k autorství dopisů) mi ovšem přišlo, že Řehořová tlačí zbytečně moc na pilu a vedle klidného a odevzdaného Cyrana působí takový výbuch emocí příliš afektovaně.

Kristiána ztvárnil Dominik Teleky jako frajírka, který je zvyklý na úspěch a jemuž teprve nároky Roxany srazí hřebínek. V partnerském vztahu je ale značně nejistý i poté, co se s Roxanou ožení. De Guiche je v podání Roberta Jaškówa současným představitelem mafiánského stylu vládnutí, který své konexe a moc zneužívá pro vlastní prospěch.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.