Blog redakce i-divadla

Kontaktní ostravské Kočky
vydáno: 25.4.2023, Lukáš Dubský

Kočky patří mezi ta nejnáročnější díla zlatého fondu světového muzikálu, vyžadují od souboru pěveckou a taneční průpravu na nejvyšší úrovni. Ostravská inscenace režisérky Gabriely Petrákové splňuje ty nejvyšší nároky a v lecčems tyhle Kočky překonávají i repliku posledního londýnského nastudování, kterou jsem loni viděl ve Vídni.

Děj je scénografem Davidem Bazikou přenesen ze smetiště na ostravské střechy, což atmosféře díla nijak neubližuje. Autor původní výpravy John Napier propracoval kočičí kostýmy a masky do nejmenších detailů. Ľudmila Várossová se ho nesnaží napodobovat, její kočky mají o něco jednodušší maskování, zato jsou kostýmy více charakterotvorné. Proto má třeba Rambajz-tágo frajerskou mikinu s kapucí nebo flirtující Bombalerína minisukni. Trochu zklamáním pro mě byl snad jen kostým McDlouhého Drápa, který nepůsobil moc děsivě.

Co mě na ostravských Kočkách opravdu nadchlo, je jejich kontaktnost. Autor muzikálu Andrew Lloyd Webber s tím počítal a i v původní verzi herci nastupovali na scénu i z hlediště. V Národním divadle moravskoslezském šli v tomto ohledu dál a drobné intervence do hlediště probíhají po celé představení, jsou zábavné (nadšeně reagují hlavně děti, kterých na odpolední repríze bylo opravdu hodně, přitom ovšem nijak nevyrušovaly, jak je dění na jevišti uhranulo) a ruší se tím čtvrtá stěna.

Inscenace vyniká rovněž hravostí a nadhledem v komických hudebních číslech, kterých je ostatně většina. Zábavný je Ján Slezák jako namistrovaný Rambajz-tágo, k nejlepším scénám patří píseň Šimbala-klimbala v podání Romana Haroka a po celou dobu vytváří lehké erotické napětí trojice Demetra, Bombalerína a Dželína, které ztvárnily Alžběta Trembecká, Kristýna Štarhová a Marianna Polyáková. Suverénně herecky i pěvecky působí v roli Rozumbrada Laco Hudec Šubrt, znělý hlas dokazuje Soňa Jungová v úloze Moury. Tanečně pak nejvíce zaujme Andrea Kheilová jako sněhobílá Viktorie. Diváky dobře pobaví komické duo Mungojerrie a Tingl-tangl v podání Roberta Urbana a Diany Demecsové, byť jejich duet není tanečně zdaleka tak precizní jako ve vídeňském nastudování, interpreti více sázejí na funkční hereckou bezprostřednost.

I přes rozverný tón mají i ostravské Kočky svou dojemnou linku spojenou s prašivou Grizabellou, kterou Michaela Horká zahrála s nevtíravou dávkou patosu a dobře jí vyšla i ikonická píseň Vzpomínky.

Jedinou větší připomínku, kterou bych k inscenaci měl, je řešení závěrečného odchodu Grizabelly do kočičího ráje. Zatímco při uvedení na Broadwayi kvůli vyznění této scény přestavovali celé divadlo, v Ostravě bylo řešení až moc jednoduché a jdoucí proti duchu muzikálu superlativů. Potěšil sice lokální prvek v podobě věže ostravské Nové radnice, ale pouhý odchod herečky do zákulisí a poté světlem naznačené Grizabellino "nanebevstoupení" nepředstavovaly efektní završení předchozího dění.

Přesto je radost sledovat sehraný ansámbl a poslouchat skvěle hrající orchestr pod vedením Jakuba Žídka, na Kočky se do Ostravy opravdu vyplatí zajet.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.