Počet komentářů: 4
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Je snad Národní divadlo prokleté?
Lukáš Dubský, 15.10.2014

Špinarova inscenace Ze života hmyzu mi potvrdila existenci jednoho záhadného jevu, který při nejlepší vůli neumím vysvětlit. Vynikající režiséři inscenující vcelku zajímavé texty vytváří v Národním divadle (myšlena instituce, nikoliv divadelní budova) inscenace dost nevalné hodnoty.

Každý rok se při spatření dramaturgického plánu těším na novou sezonu, jelikož tam najdu hned několik režisérských osobností, jejichž práce si opravdu vážím. Ale každý rok jsem často dost trpce zklamán tím, co nakonec na jevišti skutečně vznikne.

Ze života hmyzu je jen posledním střípkem této mozaiky. Musím říct, že žádnou slabší inscenaci jsem od Daniela Špinara neviděl. Podle mého názoru se jedná o jednoho z nejtalentovanějších režiséru současného českého divadla a viděl jsem od něj všechno možné od pozoruhodných inscenací (Heda Gablerová, Miláček, Žebrácká opera) až po ty méně povedené (Být, či nebýt?, Kauza Maryša). Ale Ze života hmyzu je první inscenace, u které jsem si říkal, že její sledování byla ztráta času.

Podobně jako Špinar ale dopadli i jiní výborní režiséři - Hana Burešová s Pánem z Prasečkova, David Radok s Troilem a Kressidou či Robert Wilson s inscenací 1914. A i když se nějaká inscenace celkem povede, říká si člověk, že by od daného režiséra čekal víc - týká se to především dvojice z bývalé Komedie Dušana Pařízka (Zahradní slavnost) a Davida Jařaba (Kvartýr). Ostatně i David Drábek umí v domovském Klicperově divadle udělat lepší kousky než je Jedenácté přikázání (jakkoliv jsem se u této komedie narozdíl od většiny hlediště dobře bavil).

Je to možná překvapivé, ale nakonec u mě ze srovnání s hostujícími režiséry nejlépe vycházejí inscenace uměleckého šéfa činohry ND Michala Dočekala (např. Racek, Les). Proč se ale ostatním nedaří v ND tak jako v jiných divadlech pro mě zůstává dokonalou záhadou...


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Honza (20.10.2014, 10:41:51)  reagovat
Myslím, že činohra ND prokletá je :-)
Děkuji za trefnou analýzu, se kterou se můžu ztotožnit. Dodal bych, jak zde pohořel i M. Čičvák, jehož režijní počiny v Činoherním klubu patří mezi povedené. Ale jeho Zkrocení zlé ženy v ND byl horor. Osobně si nejsem jist, zda důvod "úspěchu" inscenací činohry ND je pouze v osobě režisérů... Po nedávném zhlédnutí Lesu a Tartuffa již nemám vůbec motivaci pokoušet, zda se eventuelně zablýskne na lepší časy.
Lukáš Dubský (21.10.2014, 11:58:24)  reagovat
Re: Myslím, že činohra ND prokletá je :-)
Tak to mně se ještě inscenace Les a Tartuffe docela líbily. Čičvákovo Zkrocení zlé ženy jsem si vzhledem k recenzím nechal ujít. Nyní celkem s napětím čekám, jak dopadnou další dva nadějně vyhlížející projekty - 1789 (Morávek) a Othello (Špinar).
Michal Novák (22.10.2014, 11:29:30)  reagovat
Re: Myslím, že činohra ND prokletá je :-)
Osoba režiséra je jistě tou nejviditelnější. Co a kdo však stojí za ním? Herecký kolektiv a jistě také dramaturg. Zakopaného psa vidím právě zde. Kolik už bylo v Činohře ND inscenováno her s překopaným textem či podivně sešroubovaným libretem, na hony vzdáleným textům originálním? Současná dramaturgie Činohry ND často vytváří „něco svého“. Je to jistě legitimní metoda, ale divím se, že po tolika negativních reakcích ze strany diváků nikdo nedošel sebereflexe, že něco je špatně.

Za výsledek je obvykle haněn režisér, asi právem. Dalším faktorem méně dobrých výsledků může být prostor. Ani zkušení režiséři, kteří na svých obvyklých scénách inscenují jednu pecku za druhou, pohoří právě na velkém prostoru. Potvrdil bych názor, že nejlépe s ním umí pracovat Michal Dočekal. Doplním ještě známý fakt, že Hana Burešová měla na práci málo času, nebo koluje spekulace, že Daniel Špinar Hmyz ani moc dělat nechtěl.

Do třetice tu zůstává ještě jedna, nahlas nevyslovená věc. Soubor činohry, myslím, nefunguje jako parta, spousta kolegů se potká maximálně někde na chodbě. Nekopají týmově s takovým zápalem, jako to můžeme pozorovat v řadě divadel, kde týmovost a posedlost kolektivní prací zaznamenáte hned na atmosféře při příchodu do divadla, ať už jako divák, nebo jdete-li na tiskovku. Snad se blýská na lepší časy, i přes tisíce užaslých výtek, co to ten režisér Drábek ve Stavovském divadle vyved, právě jeho inscenace naznačila, že soudržnost a zápal fungují. A když nefungují, chyba bude „v systému“ kolosu zvaného ND.
Honza (4.11.2014, 10:13:17)  reagovat
Re: Re: Myslím, že činohra ND prokletá je :-)
Díky za komentáře. Musím souhlasit, že není možné vinit pouze režišéra, jelikož divadlo je týmová záležitost a souhra všech zúčastněných a správné naladění je pro úspěch inscenace klíčové. Mám stejný pocit, že soubor činohry ND není příliš sladěný, a osobně si myslím, že i jeho skladba má svoje rezervy. Chápu, k výměně generací dochází čas od času všude, ale v ND to nějak neklape. Mnoho hereckých bardů bohužel odešlo po roce 1989 a adekvátní náhrady chybí. Doba, kdy ND bylo místo, kde hráli ti nejlepší herci, je asi nenávratně pryč. Sebereflexe je slovo, které zřejmě v ND vůbec neznají. A o hodně věcech se nahlas nemluví, protože přece "ND se nekritizuje". Ale proč by nemělo?

Výběr her v ND by možná ušel (někdy), ale bohužel nevhodná "adaptace" celkový dojem často zkazí. Umím si představit a rád bych se dočkal toho, že v historické budově ND se budou uvádět klasické texty české i zahraniční dramatiky v klasickém nastudování.

Je možné i to, že moje naladění se s tím v činohře ND prostě dlouhodobě míjí. Naštěstí jsou v Praze (a nejen tam) i jiná divadla, která mi dokáží připravit zážitek, na který pak dlouho vzpomínám. Můžu srovnávat s tím, jak funguje Slovenské národné divadlo v Bratislavě (soubor, repertoár, scéna...). A to je opravdu něco nesrovnatelného. Takže to jde.