Komentáře

Osoba režiséra je jistě tou nejviditelnější. Co a kdo však stojí za ním? Herecký kolektiv a jistě také dramaturg. Zakopaného psa vidím právě zde. Kolik už bylo v Činohře ND inscenováno her s překopaným textem či podivně sešroubovaným libretem, na hony vzdáleným textům originálním? Současná dramaturgie Činohry ND často vytváří „něco svého“. Je to jistě legitimní metoda, ale divím se, že po tolika negativních reakcích ze strany diváků nikdo nedošel sebereflexe, že něco je špatně.

Za výsledek je obvykle haněn režisér, asi právem. Dalším faktorem méně dobrých výsledků může být prostor. Ani zkušení režiséři, kteří na svých obvyklých scénách inscenují jednu pecku za druhou, pohoří právě na velkém prostoru. Potvrdil bych názor, že nejlépe s ním umí pracovat Michal Dočekal. Doplním ještě známý fakt, že Hana Burešová měla na práci málo času, nebo koluje spekulace, že Daniel Špinar Hmyz ani moc dělat nechtěl.

Do třetice tu zůstává ještě jedna, nahlas nevyslovená věc. Soubor činohry, myslím, nefunguje jako parta, spousta kolegů se potká maximálně někde na chodbě. Nekopají týmově s takovým zápalem, jako to můžeme pozorovat v řadě divadel, kde týmovost a posedlost kolektivní prací zaznamenáte hned na atmosféře při příchodu do divadla, ať už jako divák, nebo jdete-li na tiskovku. Snad se blýská na lepší časy, i přes tisíce užaslých výtek, co to ten režisér Drábek ve Stavovském divadle vyved, právě jeho inscenace naznačila, že soudržnost a zápal fungují. A když nefungují, chyba bude „v systému“ kolosu zvaného ND.