Blog redakce i-divadla

Co vlastně chceme?
vydáno: 13.12.2017, Lukáš Dubský

Inscenaci Cock hrají v Řeznické na téměř prázdné scéně, jediný mobiliář tvoří čtyři židličky. Divák se tak může soustředit na herecké výkony. Začátek je trochu problematičtější, v prvních zhruba 20 minutách mi přišlo, že Bartlett ve svém textu příliš neuhlídal používání vulgarismů, které často působily samoúčelně. To se naštěstí s postupně gradujícím příběhem o neobvyklém milostném trojúhelníku mění.

Téma bisexuality přitom u Bartletta není tím nejdůležitějším, jeho hra jde hlouběji a zaobírá se problémy s identitou, neschopností zvolit si životní cestu. Na povrch se dostávají obavy ze špatného rozhodnutí, nepomáhá tomu ani tlak okolí, které člověka nutí chovat se tak, jak se od něho očekává. V tomto případě je situace vystavěna neobvykle, jelikož John, který se už před lety přiznal, že je gay, najednou zjišťuje, že je schopný milostných citů i k ženám. Režisér Radim Špaček dokázal ve hře najít témata jako manipulace v partnerských vztazích i moderní problém spočívající v nepřeberném množství rozličných možností, z nichž si člověk není schopen vybrat a následně upadá do depresivních stavů. Co se příliš nepovedlo, je eklektický výběr hudby, která nemá s vyprávěným příběhem žádnou souvislost a nijak ho neposunuje.

Herecky dominantní je Daniel Krejčík v roli Johna trpícího nedostatkem sebevědomí i pevné vůle, který se pod tlakem okolí čím dál víc stahuje do své ulity a postupně začíná být nerozhodný tak zásadním způsobem, že to irituje nejen postavy, ale i diváka. Jeho partnera hraje Kryštof Rímský jako afektovaného muže, který trpí častými změnami nálad - od sebelítosti přes sarkasmus až k výbuchům hněvu. S Johnem dokáže manipulovat, z celé situace odmítat odejít jinak než jako vítěz. Petra Horváthová působí v roli ženské hrdinky sympatičtěji, nesnaží se tak urputně, přesto je znát, že i pro ni je to souboj o čest. Vítané oživení vnáší do inscenace Pavel Rímský v úloze otce Johnova partnera. Nepřehlednou situaci zvládá se stoickým klidem, suchým humorem, ve vyhrocenějších okamžicích se ale ukazuje, že je to patrně jen póza.

Dramaturgii Divadla v Řeznické se podařilo nalézt zajímavý text, který zpracovali adekvátním způsobem a vznikla tak inscenace se slušnou vypovídací hodnotou.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.