Recenze

Trnitá cesta ke hvězdám
psáno z představení: 12.1.2012, Lukáš Dubský
foto: Tomáš Zeman
foto: foto: foto:
Život Jacka Londona byl jedním velkým dobrodružstvím a nemálo jeho děl je inspirováno právě jeho pohnutým osudem. Nejinak je tomu i u Tuláka po hvězdách, ve kterém London čerpal například ze svého měsíčního pobytu ve vězení. Slavný román z roku 1914 je obžalobou tehdejší americké justice, ale především niterným vyjádřením touhy po svobodě. Dramatizace tohoto románu se stala první premiérou sezony 2011/2012 v Klicperově divadle.

Hlavním hrdinou příběhu je univerzitní profesor Darrell Standing, který je ve vězení kvůli tomu, že ubodal svého kolegu. Standing je ovšem neprávem nařčen z přípravy útěku vězňů za pomoci dynamitu. Sadistický správce Atherton a jeho poskok Hutchins se snaží od Standinga zjistit úkryt dynamitu všemi možnými způsoby. Brutálně týraný Darrell se naučí opouštět svou fyzickou schránku a ve své mysli se toulá minulými životy – chvíli je ve Francii protivníkem kardinála Richelieu, příště přihlíží ukřižování Ježíše nebo se ocitá v daleké Koreji. Celý jeho život navíc prostupuje tajemná a nedosažitelná žena, kvůli níž stále znovu umírá.

Hradecká cesta ke hvězdám je ovšem poněkud trnitá. Hlavním problémem je dramatizace, jejímiž autory jsou režisér David Šiktanc a dramaturgyně Jana Slouková. Povedlo se jim totiž zručně vystavět základní kostru příběhu i jednotlivé úniky z reality, vypodobnit uvěřitelné figury, ale základní téma touhy jednotlivce po svobodě jim uniká. Ačkoliv to není na první pohled patrné, Darrellovy úniky od reality jsou natolik niterným a intimním tématem, že se převedení na divadelní prkna přímo vzpírají. Scény jednotlivých výletů do snových světů jsou pro trpícího Standinga důležitým stéblem, které ho drží při životě, při divadelním vyobrazení ale vyznívají nepříjemně banálně.

Chybí výraznější emocionální zásah, což ale nelze klást za vinu hercům, kteří jsou výborní. Platí to především pro Vojtěcha Dvořáka, který ztvárnil titulní roli. Dvořák se ve většině hradeckých kusů projevuje výrazným herectvím a nepřehlédnutelným komediálním talentem, v Tulákovi po hvězdách ale podává zklidněný a soustředěný výkon. Trpícího i toužícího Darrella Standinga předvádí s lehkostí, nepřehání to ve zvýrazňování fyzické bolesti. Ostatně relativně civilní herectví je v realistické složce hry patrné u všech zúčastněných. Ondřej Malý má hodně složitou úlohu, protože jeho správce Atherton je kreatura podobného ražení jako Malého postava poručíka StB ve filmu Pouta. Jediné, co jsem úplně nepochopil je jeho úloha v příběhu o Ježíšovi, kde kromě Piláta hraje i jakéhosi ďábelského uvaděče.

Základ jednoduché, ale dobře promyšlené scénografie tvoří vězeňská cela s několika kusy nábytku a vychytávkami typu uvolněných cihel určených pro posílání lahve s alkoholem i pro netradiční formu výslechu.

Hradecký Tulák po hvězdách má jasný tvar a směřování, to vše podpořené dobrým vedením herců. Jenže se tentokrát na jeviště převádí něco, co je tradičními divadelními prostředky vyjádřitelné jen velmi obtížně.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.