Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
OST-RA-VAR 2015: Lidumor aneb Má játra beze smyslu (KSA)
Lukáš Dubský, 26.11.2015

Během krátké kariéry dramatiky napsal Rakušan Werner Schwab několik kontroverzních her, které na začátku devadesátých let slavily úspěchy. Lidumor je černá groteska o sousedských vztazích či spíše mezilidských vztazích obecně. Jak je u Schwaba obvyklé, postavy jsou výrazně vyšinuté a jejich existence více než co jiného připomíná brodění tunami hnusu.

Herman Červ je mrzák, který se pokouší o uměleckou dráhu, za což ovšem sklízí výsměch a pohrdání své matky. Tato postava má částečně autobiografické rysy - Schwab také začínal jako malíř a vyrůstal v domácnosti s bigotní matkou. Hermana hraje Petr Panzenberger se zdůrazněním jeho fyzického postižení jako poťouchlého tvora, který se zlomyslnostmi brání před tyranií své matky. Tu ztvárnila Alena Sasínová-Polarczyk s důrazem na slovní projev, kterým paní Červová svého syna nejčastěji zraňuje. Sasínová-Polarczyk má největší smysl pro Schwabův originální jazyk, který v sobě mísí úřední němčinu s lidovým jazykem. Herečka si pohrává s jednotlivými novotvary a idiomy a vytváří tak své postavě osobitý dialekt.

Rodina Kovačičových jsou cizinci, v Rakousku už žijí dlouho, ale z jejich řeči je patrné, že nejsou místní. To herci zdůrazňují výrazným přízvukem, nepodařilo se mi ovšem rozklíčovat, proč mají dikci, kterou jsou v našich poměrech často parodováni Romové. Nehledě na to, že v některých scénách herci na přízvuk zapomínají. Kovačičovi jsou typičtí maloměšťáci s moderním vybaveným bytem a přitom zoufale přízemními názory. Typická je pro ně afektovanost, otec (Vladislav Georgiev) osahává své dvě dospívající dcery, které působí prosťoučkým dojmem - Desiréé (Zuzana Truplová) se zajímá jen o svého křečka a Bianca (Tereza Cisovská) zase řeší hlavně svůj vzhled. Vnější pozlátko, aby neutrpěla pověst rodiny, se snaží udržovat hlavně matka v podání Petry Kocmanové.

Tyhle dvě rodiny jsou pak pozvány ke své nerudné sousedce paní Vočistcové. Hostující Anna Cónová vede postavu v nejvíce realistickém duchu. Vdova po profesorovi se považuje za nadčlověka, s hlučnými a otravnými sousedy se necítí být příslušnicí stejného živočišného druhu. Připravuje jim proto smrt, kterou si před svým svědomím hravě zdůvodní - vždyť ona je kvůli takovým, jako jsou oni, po smrti už dávno, jiné východisko lidské existence nevidí.

Schwabova sociálně-kritická groteska ukazuje patologické jevy společnosti, nicméně bych řekl, že přece jen aktuálnější byla v Rakousku na začátku 90. let. Hodně se mluví o náboženství, což bude pro současné české publikum poněkud odtažité téma. Zloba a nenávist jsou tady hnacím motorem pro mezilidské vztahy v úpadkové společnosti, postavy spolu mohou vydržet a nepozabíjet se jen, když si nasadí pokryteckou masku.

"Fekální" dramata rakouského autora mají svou působivost, pro mě jsou ovšem psaná příliš na efekt. Touha šokovat je příliš viditelná a často překrývá touhu něco podstatného o tomto světě sdělit. Líčení různých obscénností tak není ani tak šokující jako nadbytečné.

 


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.