Blog redakce i-divadla

OST-RA-VAR 2015: Lidumor aneb Má játra beze smyslu (KSA)
vydáno: 26.11.2015, Lukáš Dubský

Během krátké kariéry dramatiky napsal Rakušan Werner Schwab několik kontroverzních her, které na začátku devadesátých let slavily úspěchy. Lidumor je černá groteska o sousedských vztazích či spíše mezilidských vztazích obecně. Jak je u Schwaba obvyklé, postavy jsou výrazně vyšinuté a jejich existence více než co jiného připomíná brodění tunami hnusu.

Herman Červ je mrzák, který se pokouší o uměleckou dráhu, za což ovšem sklízí výsměch a pohrdání své matky. Tato postava má částečně autobiografické rysy - Schwab také začínal jako malíř a vyrůstal v domácnosti s bigotní matkou. Hermana hraje Petr Panzenberger se zdůrazněním jeho fyzického postižení jako poťouchlého tvora, který se zlomyslnostmi brání před tyranií své matky. Tu ztvárnila Alena Sasínová-Polarczyk s důrazem na slovní projev, kterým paní Červová svého syna nejčastěji zraňuje. Sasínová-Polarczyk má největší smysl pro Schwabův originální jazyk, který v sobě mísí úřední němčinu s lidovým jazykem. Herečka si pohrává s jednotlivými novotvary a idiomy a vytváří tak své postavě osobitý dialekt.

Rodina Kovačičových jsou cizinci, v Rakousku už žijí dlouho, ale z jejich řeči je patrné, že nejsou místní. To herci zdůrazňují výrazným přízvukem, nepodařilo se mi ovšem rozklíčovat, proč mají dikci, kterou jsou v našich poměrech často parodováni Romové. Nehledě na to, že v některých scénách herci na přízvuk zapomínají. Kovačičovi jsou typičtí maloměšťáci s moderním vybaveným bytem a přitom zoufale přízemními názory. Typická je pro ně afektovanost, otec (Vladislav Georgiev) osahává své dvě dospívající dcery, které působí prosťoučkým dojmem - Desiréé (Zuzana Truplová) se zajímá jen o svého křečka a Bianca (Tereza Cisovská) zase řeší hlavně svůj vzhled. Vnější pozlátko, aby neutrpěla pověst rodiny, se snaží udržovat hlavně matka v podání Petry Kocmanové.

Tyhle dvě rodiny jsou pak pozvány ke své nerudné sousedce paní Vočistcové. Hostující Anna Cónová vede postavu v nejvíce realistickém duchu. Vdova po profesorovi se považuje za nadčlověka, s hlučnými a otravnými sousedy se necítí být příslušnicí stejného živočišného druhu. Připravuje jim proto smrt, kterou si před svým svědomím hravě zdůvodní - vždyť ona je kvůli takovým, jako jsou oni, po smrti už dávno, jiné východisko lidské existence nevidí.

Schwabova sociálně-kritická groteska ukazuje patologické jevy společnosti, nicméně bych řekl, že přece jen aktuálnější byla v Rakousku na začátku 90. let. Hodně se mluví o náboženství, což bude pro současné české publikum poněkud odtažité téma. Zloba a nenávist jsou tady hnacím motorem pro mezilidské vztahy v úpadkové společnosti, postavy spolu mohou vydržet a nepozabíjet se jen, když si nasadí pokryteckou masku.

"Fekální" dramata rakouského autora mají svou působivost, pro mě jsou ovšem psaná příliš na efekt. Touha šokovat je příliš viditelná a často překrývá touhu něco podstatného o tomto světě sdělit. Líčení různých obscénností tak není ani tak šokující jako nadbytečné.

 


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.