Asi nejbližší místo, kde si může člověk užít muzikály v kvalitě odpovídající West Endu či Broadwayi, je pro Čechy Vídeň. Pro mě osobně to má tu nevýhodu, že moje němčina je na úrovni, kdy si jsem schopen objednat v restauraci, ale sledovat text libreta je nad mé síly. Naštěstí v muzikálových divadlech společnosti VBW jsou k jejich produkcím k dispozici anglické titulky. Ale stejně mi němčina u některých lyričtějších písní zní trochu divně...

Cats (Ronacher)

Slavný muzikál Andrewa Lloyda Webbera propojující básně T. S. Eliota uváděný v divadle Ronacher je replikou nového londýnského nastudování režiséra Trevora Nunna a choreografky Gillian Lynne. Ve Vídni dala show jako choreografka a režisérka dohromady Chrissie Cartwright.

Scéna a kostýmy Johna Napiera jsou dobře známé, prostředí vrakoviště a atmosféra měsíčné noci fungují bezvadně, kostýmní řešení koček je určitě hravější než digitální CGI odpad v novém filmovém zpracování z roku 2019. Velice hezky je řešeno závěrečné "nanebevzetí" Grizabelly, která se vznese na staré pneumatice a posléze se ztratí na hvězdném pozadí. Z trikového hlediska je poněkud zklamáním vystoupení Mr. Mistoffeleese, třeba navrácení uneseného "kočičího bosse" Alt Deuteronimuse, kdy je roura sloužící jako jeden ze vstupů na jeviště zakryta pláštěm, pod nímž se najednou hledaný kocour objeví, moc kouzelně nepůsobí.

Vrcholem inscenace je nepřekvapivě píseň Memory (v němčině Erinnerung), Carin Filipčić je jako Grizabella přesvědčivá. Herecky vytříbeným a vtipným podáním Rum Tum Tuggera potěšil Alex Snova, za jednu z nejlepších scén lze považovat tanečně skvěle secvičený duet Mungojerrie (Andrea Luca Cotti) a Rumpleteazer (Anna Carina Buchegger).  Co Mistru Mistoffeleesovi chybí v kouzelnickém oboru, to jeho představitel Johnny Randall dohání tanečním uměním.

Hodnocení: 80 %

Miss Saigon (Raimund Theater)

Také další z megamuzikálů je ve Vídni uváděn jako replika nového britského nastudování. A přináší divákům velkolepou podívanou, byť westendovský záznam z 25. výročí Miss Saigon je ještě o chlup povedenější, působí totiž vášnivěji a osudověji.

Technicky je vídeňská inscenace na skvělé úrovni. Nechybí spektakulární přílet vrtulníku, mráz po zádech běhá při pochodovce vietnamských komunistů se zlatou bustou Ho Či Mina v nadživotní velikosti v pozadí a oči přechází při Engineerově songu American Dream. Za hudebně nejzdařilejší pak považuji Der Film im Kopf von mir (v originále The Movie in My Mind), kde vynikne představitelka Gigi Dana van der Geer, a duet Chrise (sympatický Oedo Kuipers) a Kim Die letzte Nacht der Welt (Last Night of the World).

Rachel Chan (understudy) je jako Kim herecky přesvědčivá i ve vypjatých scénách, pěvecky obsáhne svůj part bez chyb, ale úplně strhující jako Eva Noblezada v londýnské verzi není. S herecky vděčnou úlohou Engineera si velice dobře poradil Christian Rey Marbella, který je oním kluzkým a místy krutým pasákem, jenž ale dokáže ukázat i vlídnou tvář. Skvěle vychází všechny jeho scény s Tamem, malým synem Kim a Chrise.

Miss Saigon je jeden z těch muzikálů, jejichž soundtrack působí spíše průměrně, ale kde se písně opravdu rozžívají a emocionálně zasahují až při jevištním ztvárnění. Plné emocí je i vídeňské zpracování.

Hodnocení: 85 %