Shakespearův Othello se dá interpretovat z mnoha různých úhlů. Pro někoho je to především drama o manipulaci a touze po moci, jiný režisér může akcentovat linii rasismu a xenofobie, další zase lidské city a vášně.

Inscenace Daniela Špinara ve Stavovském divadle stojí někde na pomezí. Režisér se úplně nevzdává žádného z témat, ale ani žádné nestaví okatě do popředí. Špinar využil pro svou inscenaci moderní a dobře znějící překlad Jiřího Joska, který ovšem znatelně krátil.

Výsledkem je, že Othello působí moderním dojmem, je to akční thriller o tragickém vyústění jedné velké lásky, která se stala terčem manipulátorského Jaga. Krácení prospívá tempu inscenace, méně už psychologii postav. To je zřetelné především u Othella, který podlehne Jagově klamu zdánlivě příliš rychle. Přesto pozorovat Karla Dobrého je celkem zážitek, uvěřitelně zvládá i vyloženě expresivní scény. Není natřen žádnou tělovou barvou, od ostatních postav se tak Othello odlišuje jen tetováním na pažích.

Jago v podání Davida Prachaře je úlisný manipulátor. Zdá se však, že jeho cílem není ani tak touha po moci, jako spíš prostá radost z vlastních intrik. V logice tohoto výkladu se také v závěrečné scéně po vraždě své ženy Emílie nepokouší o útěk, zůstává sedět a sleduje následky svého díla.

Možná nejzajímavější z celého hlavního tria je ale Magdalena Borová. Její Desdemona není naivní dívenkou. Je to celkem sebevědomá žena, která si ovšem nedokáže vysvětlit Othellovu změnu v chování, ani si uvědomit blížící se nebezpečí. Borová navíc velmi slušně zpívá.

Inscenace disponuje povedeným scénickým řešením. Chladnou scénu tvoří koženkové sedačky, popelník, maketa tygra, v pozadí za sklem je vidět střelnici. To vše doplňuje zdařilý výběr hudby.

Poněkud zbytečně ovšem na jevišti působí postava Šaška (J.Boušková), která chrlí rasistické vtipy. Chápu, že chtěl Špinar v inscenaci zachovat téma rasismu, ale dodávat ho do hry takto zvnějšku mi přijde zbytečné. Šašek tak stojí v kontextu představení jako osamocený nápad, takový solitér.