Režisér Daniel Špinar se ve smíchovském Švandově divadle rozhodl stvořit Hamleta pro 21. století – s výraznou úpravou, řadou aktualizací a vytříbenými hereckými výkony i výtvarným řešením.

Režisér se rozhodně nebojí akcentovat komediální prvky a to především v první části inscenace. Hamlet se tak obléká do medvědího kožichu, Rosencrantz a Guildenstern jsou pojaty jako vyloženě komické figurky, které se ovšem mohou jako mávnutím kouzelného proutku změnit v nemilosrdné Hamletovy trýznitele.

U mnoha notoricky známých scén se Špinar pokouší o nový pohled, ne ve všech případech ale výklad zafunguje bezchybně. Místy totiž slušně komponované mizanscény působí trochu vykonstruovaným dojmem. Samy o sobě jsou jistě zajímavé, ale tlučou se s vnitřní logikou děje. Poněkud prvoplánově působí třeba scéna, ve které se Hamlet s Horaciem zhulí, aby pak byli svědky paranormálního výjevu, jakým je zjevení ducha zavražděného Hamletova otce. Je to snad celé jen halucinace marihuanou omámených mladíků?

Výborně naopak inscenační posun funguje při scéně divadla na divadle, kdy má být před zlotřilým Claudiem sehrána scéna připomínající jeho chladnokrevnou vraždu starého Hamleta. Špinar k rozehrání této scény nepotřebuje žádné kočovné herce, Hamlet se totiž stává režisérem a do jednotlivých partů obsadí svou matku, strýce a kancléře Polonia. Je to vtipné, herecky přesně zahrané a ještě navíc to zvýraňuje pointu celé scény.

Zvláštní a obtížně vyložitelné je pak finále celého dramatu. Závěrečného šermířského souboje mezi Laertem a Hamletem se divák nedočká. Všechny postavy (i ty dávno mrtvé) s výjimkou Hamleta jsou zavřeny v úzkém prostoru vitríny, kde bez náznaku jevištní akce odříkají zbylé repliky. Hamlet přitom stojí obnažený, otočený zády k publiku s kordem v ruce. Do toho všeho zní píseň Mr. Lonely. Má snad poslední obraz značit Hamletovu osamělost a odtrženost od okolního světa? Nevím, z předchozího dění tento výklad příliš odvodit nejde.

Shakespearova nejslavnější tragédie se již dočkala stovek různých výkladů a interpretací. Ve Švandově divadle hrají Hamleta jako akční psychothriller, dějovými posuny ho přibližují mladému publiku. Expresivně laděná inscenace má co nabídnout, ačkoliv pečlivě vystavěné mizanscény místy trochu upozaďují téma hry.