Recenze

Čest léčená krví nevinné
vydáno: 0.0.0000, psáno z představení: 8.10.2009, Lukáš Dubský
foto: Martin Špelda
foto: foto:
Dramatem cti lze nazvat českou dramaturgií opomíjené dílo španělského barokního dramatika Calderóna. V Divadle v Dlouhé se Lékaře své cti rozhodla inscenovat režisérka Hana Burešová a jako tradičně se jí daří věrně zachytit poetiku a atmosféru předlohy. Když se k tomu přidá pevné dramaturgické vedení Štěpána Otčenáška a brilantní herecké výkony, je na zaděláno na umělecky velmi zdařilou inscenaci.

Pedro Calderón de la Barca, s inscenováním jehož her má Burešová již značné zkušenosti, ve svém dramatu vypráví příběh dona Gutierra, kterému pouhé podezření z manželčiny nevěry postačí k nepředloženému činu. Musí přece jako vysoce postavený muž hájit svoji čest! A to i přesto, že oním svůdcem má být sám infant Enrique.
Celý příběh je nazírán optikou barokního Španělska. Vražda z žárlivosti (přičemž žárlivost je ztotožňována se starostí o zachování vlastní cti) je odpustitelným zločinem, protože vrah je vlastně obětí zákona cti. Hlavně závěrečný „happy end“ je tak pochopitelný pouze v kontextu dobových mravů a dnešního diváka může svou nekorektností dosti překvapit.

Režisérka Hana Burešová Lékařem své cti pokračuje v odkrývání zhoubných vášní napříč časoprostorem. Inscenačním pojetím a také hereckým obsazením se Calderónovo drama podobá Senecově Faidře, která měla v Dlouhé premiéru před dvěma roky. Stejně jako Faidra má i nová inscenace vyprecizované a promyšlené barevné ladění, které znamenitě podkresluje vyznění celého divadelního kusu. Pojízdná a posuvná scéna Martina Černého často pracuje s motivem skrýše a atmosféru obohacuje důrazem na stínohru. Významnou složkou Lékaře je rovněž hudba, při jejímž použití v některých scénách tuhne krev v žilách. Vladimír Franz pro inscenaci zkomponoval úderný hudební doprovod, jehož souznění s textem hry je nutné pochválit.

Jednoznačným kladem jsou pak herecké výkony. Pro Miroslava Táborského je don Gutierre velkou hereckou příležitostí, kterou dokázal beze zbytku využít. Pro svého „lékaře“ dokázal vybalancovat polohu věrně oscilující mezi milujícím manželem, zuřivým žárlivcem i chladnokrevným vrahem. Ve všech těchto polohách se Táborský pohybuje s jistotou a vytváří tak podivuhodně komplexní charakter. Helena Dvořáková je v úloze Gutierrovy ženy Mencíi de Acuna nevinnou obětí, které už jen strach z manželovy reakce na nevinné setkání se španělským princem ničí život. Dvořáková používá pro ztvárnění své role podobné prostředky, jako při budování charakteru Faidry, s tím rozdílem, že nyní nelze o její nevině pochybovat.

Infanta Enriqua hraje Miloslav König jako nezralého svůdce, který si neuvědomuje, že svoji láskou ohrožuje nejen své postavení u dvora, ale především život tolik milované ženy. Krále dona Pedra ztvárnil Miroslav Hanuš s využitím střídmého, ale o to účinnějšího herectví. Překvapivě výrazná je také kreace Tomáše Turka v roli dona Ariase. Osobně mi příliš nesedlo pojetí menší role sluhy Conquína, jehož Martin Matejka inscenuje ve velmi uvolněném, komediálním duchu, čímž se mnohdy dostává do střetu s jinak velmi vážným pojetím ostatních umělců. Těžko říct, zda se jedná o snahu režisérky Burešové odlehčit inscenaci trochou humoru, nebo jde jen čistě o Matejkův vklad. Faktem zůstává, že postava Conquína na sebe v mnoha scénách strhává zbytečně velkou pozornost a umírněnější pojetí by mu rozhodně nezaškodilo.

V celkovém součtu lze konstatovat, že Lékař své cti je herecky i režisérky povedenou inscenací, které ovšem k dokonalosti stále ještě kousek chybí. To ale vůbec nevadí, protože s Calderónem se na českých jevištích divák moc často nesetká, a tak pro něj návštěva Divadla v Dlouhé rozhodně bude výjimečnou událostí.

Hodnocení: 80 %

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.