Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
West End: Wicked, The Lion King, Tina
Lukáš Dubský, 10.2.2020

Wicked (Apollo Victoria Theatre)

V největším divadle na West Endu vznikla povedená show s příjemnou hudbou Stephena Schwartze, která nemá problém osmkrát týdně zaplnit sál s více než 2300 místy už přes 13 let. Bližší rozbor muzikálu Wicked jsem napsal již v tomto článku srovnávajícím londýnskou verzi s tou českou.

Hodnocení: 80 %

 

The Lion King (Lyceum Theatre)

Disneyovské muzikály mají společnou svou velkovýpravnost. Snaží se z velké části nalákat dětské publikum a ohromit všechny jeho smysly. Lion King má navíc ještě výhodu silného příběhu a skvělé hudby, jejímž autorem je z velké části Elton John. Zároveň se ale tvůrci hojně inspirovali v afrických rytmech, směs popu s ethno muzikou zní dobře a navíc slouží příběhu. Najdeme tu melodické věci jako Hakuna Matata, ale i výrazně lyričtější songy, jako jsou třeba Circle of Life nebo They Live in You.


Lvího krále hrají v Lyceum Theatre nepřetržitě už přes 20 let a patří k nejdražším londýnským muzikálům. Má to své opodstatnění, protože v okamžiku, kdy hned v úvodní scéně spatříte to ohromné množství loutek a kostýmů zvířat, budete ohromeni výpravností a originalitou této výpravy. Autorkou loutek a kostýmů je režisérka Julie Taymor a je třeba říct, že to není jen přehlídka velkého rozpočtu, loutky jsou vysoce funkční a probouzí diváckou představivost. V kombinaci s promyšleným light designem, jehož autorem je Donald Holder, vznikají opravdu úchvatné scény, jako je třeba ta, kdy malý Simba utíká roklí před splašeným stádem pakoní. Atmosférou oplývá i temná scéna na sloním pohřebišti. Trochu zklamáním je možné jen závěrečný souboj Simby se Scarem, který proběhne velmi rychle a chybí mu nějaké originální řešení.

Není bez zajímavosti, že početná company tohoto muzikálu se z velké části skládá z debutantů na West Endu, mnoho z nich je původem z Afriky, Jižní Ameriky či karibské oblasti. Velmi dobře jsou obsazené všechny komické role – především Jamie Golding jako Timon a Mark Roper coby Pumbaa předvádí výborně pointované dialogy, herecká souhra, na kterou je radost se dívat. Své zkušenosti s kabaretem využil Gary Jordan v roli Zazu, loutku dokáže ovládat opravdu mistrně, někdy mu místo slov stačí jen správně zakroutit okem nebo peřím. Charismatický je v hlavní záporné roli Scara George Asprey, ačkoliv nejtěžší části svého pěveckého partu již zpíval trochu „na sílu". Přirozenou autoritou a příjemným hlasem vyniká i Shaun Escoffery v úloze Mufasy.


Hravé choreografie, mix komických i dojemných scén dělají z muzikálu The Lion King jednu z nejlepších podívaných v Londýně.

Hodnocení: 85 %

 

Tina – The Tina Turner Musical (Aldwych Theatre)

Pod jukebox muzikálem o životě zpěvačky Tiny Turner je podepsána režisérka Phyllida Lloyd, která vytvořila celosvětový hit Mamma Mia!, autorkou libreta muzikálu Tina je pak držitelka Laurence Olivier Award Katori Hall. Na první pohled to tedy vypadá, že kombinace silného životního příběhu, povedených rockových melodií a zkušeného tvůrčího týmu nemůže dopadnout špatně. Výsledek je ale spíše rozpačitý.


Tvůrci se rozhodli do zhruba dvě a tři čtvrtě hodiny trvající show nacpat přes 30 let života slavné zpěvačky – od jejího dětství v Tennessee až po výstup na vrchol popularity v 80. letech minulého století. Navíc představení obsahuje hned 23 písní Tiny Turner. To nutně vede k velkému zjednodušení, zploštění charakterů a časovým skokům, které mají značné následky na logiku děje. Poznamenává to hlavně ústřední vztah Tiny s Ikem Turnerem. K nabídce sňatku dojde, aniž by mezi nimi proběhla nějaká jiskra, při násilných scénách není vůbec jasné, jaké má Tina důvody s domácím násilníkem zůstávat. Stejně tak divák netuší, proč došlo ke zlomu, který po 16 letech manželství donutí zpěvačku konečně agresora opustit.

Možná by bylo více času na prokreslení charakterů, kdyby se podařilo lépe zabudovat písně do děje. To se ale povedlo jen v menšině případů, takže většina songů zazní jako ukázka koncertu nebo práce v nahrávacím studiu. Je to škoda, protože samotné písňové aranže jsou velmi povedené, místy jsou pěvecká čísla přezvučená, ale u rockenrolových melodií se to snese.


Autor výpravy Mark Thompson vytvořil opravdu jednoduchou scénu, kterou často tvoří jen dveře a základní mobiliář, divákova pozornost se tak upírá na herce. Jen málo muzikálů má takový fokus na hlavní postavu jako Tina. Aisha Jawando skoro nesleze z jeviště, navíc zpívá drtivou většinu hudebních čísel. A jde jí to opravdu dobře, suverénní zvládnutí pěvecké techniky kombinuje s espritem, kterým v závěrečných přídavcích zvedá diváky ze sedadel a mění divadelní představení v koncert. Cameron Bernard Jones v roli Ikea Turnera (understudy) bohužel nemá takové charisma, aby obhájil důvody, proč s ním Tina zůstává i přes jeho násilnickou povahu. Zbytek obsazení slouží především jako support pro hlavní představitelku, jelikož jednotlivé postavy jsou představeny jen v hrubých konturách. Nejvíce na tomto malém prostoru zaujme Madeline Appiah jako Tinina sarkastická matka Zelma.


Povedená hudební stránka sice nedokáže úplne zahladit slabiny libreta, ale přesto se díky ní nejeví návštěva muzikálu Tina jako špatná investice.

Hodnocení: 65 %


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.