Blog redakce i-divadla

Minulost je jako tající ledovec
vydáno: 6.6.2022, Lukáš Dubský

Nová hra Lenky Lagronové Chytání Vídně je příkladem regionální dramaturgie, která na příběhu z daného města rozvíjí všeobecná témata. V případě nové inscenace Národního divadla Brno je stěžejním tématem, jak se minulost prolamuje do našich současných životů. Dobře to shrnuje řečnická otázka hlavní hrdinky Almy: "Jaké by to mohlo být, kdyby se nic z toho nestalo?"

Lagronová se ve své hře dotýká nepříliš často reflektovaného období české historie - vrací se v úvahách k hrůzám komunistických pracovních lágrů v 50. letech minulého století. Regionální prvek představuje především Jaruškův dům, který je architektonicky významnou stavbou Brna vytvořenou na začátku 20. století Josefem Gočárem. V tomto domě Alma v dětství žila a návrat do něj otevírá staré rány. Trochu neústrojně je do tohoto rámce zakomponována ještě otázka klimatických změn a tání ledovců na Antarktidě. Problematika je ovšem pojata spíše symbolicky, z tajícího ledovce se uvolňují miliony let staré plyny, které ovlivňují naši současnost a budoucnost stejně, jako když odkrýváme minulost svých předků.

Inscenace Radovana Lipuse umně pracuje s tajemstvím, strukturou připomíná Chytání Vídně detektivní příběh, kdy je v retrospektivách odhalována minulost hlavní hrdinky. Mýtizovaná Antarktida i vlastním životem žijící Jaruškův dům přináší do inscenace prvky magického realismu.

Škoda trochu nestálého tempa, které upadá v didakticky pojatých scénách. Neúměrně dlouhý je hlavně výstup Vladimíra Krátkého, v němž vysvětluje realitu jáchymovského lágru. Jsou to sice věci, které je potřeba říct, ale forma přednášky je divadelně nešikovná.

Tereza Richtrová je jako Alma sympaticky mimózní, zároveň vzbuzuje soucit. Život se s ní nemazlil a její reakcí je celoživotní útěk. Dobrým protipólem je racionální profesor v podání Martina Slámy, který Almin příběh vypráví mladíkovi (Pavel Čeněk Vaculík), který jakoby zrcadlil profesorovu minulost.

Motiv plynoucího času je zdařile využit v postavě servírky v nádražní restauraci, u níž Jana Štvrtecká dokáže vyklenout oblouk od rozjásané a mladickou energií sršící dívky až po životem unavenou a na hosty nepříjemnou ženu.

/psáno z veřejné generálky/


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.