Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Fascinace zlem
Lukáš Dubský, 12.9.2018

Povídka Nadaný žák patří mezi nejlepší díla amerického spisovatele Stephena Kinga. Ačkoliv tady nejsou žádné nadpřirozené jevy, hororový nádech díla je neoddiskutovatelný. Zároveň je to příběh velmi komorní, tudíž vhodný i pro divadelní přepis.

V malém sále kladenského divadla se jedná o zajímavý souboj dvou individualit - stárnoucího Dussandera s nacistickou minulostí a mladého chlapce fascinovaného zlem, které bývalý dozorce z koncentračních táborů představuje. Jistá fascinace holocaustem je ve společnosti patrná - vznikají desítky dokumentů, lidé informace o masových vraždách a továrnách na smrt za druhé světové války vyhledávají. U Todda se ovšem tento relativně přirozený zájem zvrhne v patologickou potřebu dalších a stále zvrhlejších detailů z Dussanderovy minulosti. Tato posedlost přetváří mladou osobnost, až se začne podobat svému "staršímu kamarádovi".

Mladý Todd si myslí, že má starého nacistu v hrsti, ale postupem času se ukazuje, že je to přesně naopak. Chlapec není připraven na zlo, to co bere jako hru, nezvratně přetváří jeho život a charakter.

Nadaný žák je velkou příležitostí pro ústřední hereckou dvojici. V kladenské inscenaci více zaujme Jiří Čapka, který dokáže spolehlivě zachytit Dussanderovu životní únavu, ale i zlomyslnost a pokřivený charakter, když získá moc nad třináctiletým Toddem. I když Dussanderova proměna a fyzické zesílení není v divadelní adaptaci tak zřejmé jako v knize, Čapka dává vytušit, že jeho postava byla schopná činů, z nichž je podezírána.

O dost obtížnější pozici má Tomáš Hron, který musí ztvárnit třináctiletého chlapce v relativně realistickém aranžmá. Jistou dětinskost, kterou role vyžaduje, uplatňuje ve svých vyznáních z fascinace nacismem až trochu přehnaně - z postavy tak zvrácenost cítíme ještě předtím, než se na ni výrazně projeví setkání s Dussanderem.

Příběh se odehrává v Americe v 70. letech, čemuž odpovídá povedený hudební podkres i vybavení Dussanderova bytu. Nešťastné je ovšem scénické řešení se čtvrtou stěnou - předěl mezi jevištěm a hledištěm tvoří plexisklo, které divákovi vhled do příběhu spíš znesnadňuje. Potírání plexiskla sytě červeným želé při popisech některých vypjatých a krvavých scén je pak zbytečně doslovným výrazovým prostředkem.

Nadaný žák v Kladně nenudí a příběh o fascinaci zlem a zneužíváním moci je dost aktuálním tématem. Inscenace má i příjemnou stopáž a slušné tempo bez zbytečných odboček.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.