Hotel mezi dvěma světy je dobře napsaná hra, ve které se přirozeně mísí komické situace se sentimentem, to vše říznuto metafyzikou. V první části divák především poznává jednotlivé postavy, jejich příběhy a dozvídá se více o fungování světa na půli cesty. Druhá část je pak vyhrazena nepravděpodobnému románku mezi hejskovským šéfredaktorem sportovního časopisu Julienem (Denny Ratajský) a křehkou Laurou (naprosto přirozeně působící Vanda Chaloupková). Ta je v reálném světě vinou vážné nemoci upoutána na lůžko, v kómatu čeká na dárce srdce, které by ji mohlo zachránit. V místě mezi dvěma světy je jí dobře, jelikož ji tady nic nebolí, může chodit a může se i bláznivě zamilovat. Jenže hotel je jen přestupní stanicí a dřív nebo později se každý buď vrátí zpět anebo musí pokračovat. Milence tak trápí otázka, zda se ještě vůbec potkají, a pokud ano, tak zda se poznají.

Schmitt si s motivy červené knihovny pohrává chytře, nedělá ze své hry slzopudné drama. Staví na sympatických postavách a trochu filosofujících, nikoliv však didaktických dialozích. Snad jen  postavy paní Martinové (Ludmila Molínová) a prezidenta Delbacka (Václav Svoboda) mohly být lépe napsané i režijně uchopené. V tomto pojetí nejsou ostatním postavám rovnocennými partnery, ale stávají se z nich spíše komické figurky ilustrující některé lidské vlastnosti.

Scéna Pavla Boráka je uměřeně futuristická, ale zároveň dokonale funkční. Velmi dobrým nápadem byly světelné efekty, které doprovází cestu výtahem, při níž se rozhoduje, zda se dotyčný vrací na zem (výtah jede dolů), nebo zemřel a odchází jinam (výtah jede nahoru). Divákovi tohle řešení přináší okamžiky napětí. Zvlášť když z mezistanice odchází Laura, drží jí člověk pěsti, aby se transplantace srdce povedla a její výtah zamířil směrem dolů.

Hotel mezi dvěma světy je příjemná inscenace, která nabízí spoustu námětů k přemýšlení i cestou z divadla. Trvá pouhé dvě hodiny, a tak je skoro zbytečné, že je po 45 minutách vložena čtvrthodinová přestávka. Tenhle divadelní kousek by se dal zhlédnout na jeden zátah i na dřevěných lavicích na Fidlovačce.