Druhým novým hitmuzikálem, na který mohou pražští diváci zajít, je romantická komedie Biograf láska, která je založená na populárních písních nedávno zesnulé Hany Zagorové. A v tomto případě lze návštěvu doporučit zcela jednoznačně, byť nejvíce si ji užijí romantické duše.

Asi každý tuší, že písničky Zagorové autory muzikálu celkem jasně směřují k tomu, že celý příběh bude především o lásce. V tomto případě své (neuspokojivé či neexistující) partnerské vztahy řeší trojice kamarádek. Dějově se tu nedočkáme žádných krkolomných peripetií, autorka libreta Uljana Donátová se drží při zemi, nevrší nepravděpodobné zápletky a jen hezky s nadsázkou rozehrává každodenní vztahové strasti.

Činoherní scény tak vyznívají jako zdařilá konverzační komedie, Donátová se neuchyluje k prvoplánovým vtipům a lacinému humoru, díky čemuž Biograf láska působí mezi ostatní českými muzikály jako bájný jednorožec. Všudypřítomný nadhled také vyvažuje značnou přeslazenost nového muzikálu. Když se na konci všechno spáruje, tak jak má, může člověk z takto stoprocentního happyendu trochu skřípat zuby. Ale tvůrci hrají od začátku s otevřenými kartami, přiznávají inspiraci nejslavnějšími romantickými filmy filmové historie a často je přímo citují.

A je třeba říct, že inscenace podobného ražení se zjevně trefila do současného naladění publika, jelikož veškeré reprízy do konce roku jsou vyprodané. Po hubených covidových letech musí být pro nedotované divadlo velkou vzpruhou udělat podobně úspěšnou inscenaci.

Písničky Hany Zagorové jsou do děje zakomponovány úhledně, bez oslích můstků. Člověka to někdy až překvapí, i třeba taková Gwendolína nakonec působí v rámci celku docela organicky a díky skvělé choreografii je opravdu kouzelná.

Inscenace Jana Kříže, pro kterého je to teprve druhá muzikálová režie, má minimum hluchých míst. Křížovi se podařilo i velkou část písní vystavět jako samostatně fungující hudební čísla, což nebývá úplnou samozřejmostí. Režisér si navíc navrhl i scénu, která v prvé řadě zobrazuje útulnou, i když trochu starosvětskou kavárnu. Dokáže se ale bez delších přestaveb proměnit i v další prostředí, jak to vyžaduje děj.

Čím muzikál převyšuje řady svých konkurentů, jsou špičkové výkony interpretů v hlavních rolích, kteří nemají problémy se zpěvem a zároveň dokáží zábavně a uvěřitelně podat i činoherní scény. Hlavní břímě leží na ústřední dámské trojici. Nina Horáková vytváří v roli Evy na poměry jukebox muzikálů až překvapivě komplexní postavu, zraňovanou, tápající, ale i rozhodnou a silnou. Elis Ochmanová dokáže romantičku Janu podat tak, že nepůsobí hloupě, ale zábavně a lehce dojemně. Komický talent pak v roli drsňačky Alči prokazuje Denisa Nesvačilová, která představení zvládla i s lehkou hlasovou indispozicí.

Slušně obsazené jsou i menší role, za všechny bych zmínil Přemysla Pálka jako Přemka. Alena Třískalová a Adam Šrámek nejsou v dětských rolích jen roztomilí, naopak předvádějí spontánně vtipné herecké výkony. Navíc dostávají i dost pěveckého prostoru. Nevím, zda to není technicky neřešitelné, ale možná by se vyplatilo zesílit jim při zpěvu mikroporty, mladí protagonisté zatím nedokáží přezpívat hudbu, a tak je není téměř slyšet.

Je velká škoda, že Hana Zagorová už nemohla na jevišti spatřit muzikál založený na jejích písních, v rámci žánru totiž Biograf láska patří k tomu nejlepšímu, co tady za poslední roky vzniklo.