V prvorepublikový hotel se pro účely nové inscenace režiséra Martina Vokouna, v níž spojily síly 3D Company a Divadlo Puls, proměnilo Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Hotel Žižkov využívá zájmu o imerzivní projekty i věčnou fascinaci diváků detektivními příběhy.

Vzhledem k tomu, že odhalování a skládání jednotlivých dílků příběhu je hlavním trumfem inscenace, nebudu se o ději příliš rozepisovat, abych případným budoucím divákům nezkazil zážitek. Pokusím se tedy spíše zachytit mechanismy, pomocí nichž tvůrci svůj příběh vyprávějí.

Už při vstupu do divadla je člověk přivítán hotelovým pikolíkem a na recepci, v níž se proměnila šatna, mu je předán klíč s barevným odlišením. Před začátkem představení dochází k drobným interakcím mezi herci ztvárňujícími personál hotelu, v případě zájmu se do interakce mohou zapojit i diváci.

Představení začíná u recepce, kde jsou diváci rozděleni do skupin (podle barvy klíče), následuje prohlídka prostor divadla, přičemž průvodce dělají skupinkám členové hotelového personálu. Výchozí situace je taková, že v hotelu se večer koná módní show významné návrhářky Jindřišky Podhůrské a většinu apartmá už zabrali pozvaní hosté.

Já jsem se připojil ke skupině vedené pokojskou Karlou (Markéta Mandová), která nás nejprve odvedla do divadelní šatny. V té jsou diváci svědkem dialogu afektované herecké hvězdy Ady Řezníčkové (Karolína Půčková) a jejího milence knížete Metternicha (Václav Krátký). Po přesunu na dvůr představující hotelovou terasu je na řadě shledání politika Roberta Škody (Petr Florián) s právničkou Elis Chamberlain (Barbora Jelínková), která se provdala do Anglie. Oba někdo do hotelu vylákal pod pohrůžkou, že použije kompromitující materiály, které na ně má. Další lokace se nachází na půdě divadla a představuje luxusní apartmá, které s postarší módní návrhářkou (Lucie Kožinová) sdílí její opatrovatelka Hana (Taťána Havlová). Poslední scénou první části představení je v recepci setkání mladého novináře Ludvíka (Jan Pichler) s medičkou Emou (Kateřina Kuboušková).

Divák v těchto scénách dostává drobné indicie, aby mohl začít rozplétat příběh, který pro něj tvůrci připravili. Po přestávce se dění přesouvá do sálu, kde má začít avizovaná módní přehlídka. Dochází zde k zásadnímu dějovému twistu, který staví předchozí dění do trochu jiného světla.

Majitel hotelu Filip Král (Michal Kuboušek) se stává detektivem a na pomoc si bere diváky, kteří mají možnost odhalit pachatele zločinu, k němuž v hotelu došlo. Princip druhé části je jednoduchý – každá z postav, s níž se divák v první části seznámil, je předvolána jako svědek a publikum jí může položit zhruba tři otázky (kdyby se nikdo neptal, je připraven vést výslech představitel majitele hotelu, ale na mnou zhlédnuté repríze byli diváci dost aktivní). Po doplňujících dotazech pak dostává hlediště možnost hlasovat, kdo je vrah. Zpovědí skutečného pachatele představení končí, diváci tedy domů nebudou odcházet s pocitem nejistoty, kdo byl vlastně strůjcem ďábelského plánu.

Dosud jsem měl zkušenosti pouze s imerzivními kusy spolku Pomezí, oproti nimž je Hotel Žižkov svým konceptem o poznání jednodušší a nabízí unifikovanější zážitek. Divák se tu nemá možnost rozhodnout, co uvidí a jakou situaci prozkoumá důkladněji. Nevím, zda se závěrečné rozuzlení nějak liší v závislosti na tom, jak trefné dotazy diváci pokládali, řekl bych ale, že změny budou minimální. Zatímco projekty Pomezí většinou neumožňují divákovi na jedno zhlédnutí sestavit si kompletní obrázek, v tomto případě se člověk nemusí bát, že by mu něco důležitého uniklo.

Trochu nevyřešená je interakce postav s publikem. Personál hotelu diváky vnímá a komunikuje s nimi, ostatní postavy však scény v jednotlivých lokacích odehrají, jako kdyby tam žádné publikum nebylo. Lehce nevyrovnané jsou také herecké výkony, k těm nejzajímavějším patří expresivní podání herečky Ady Karolínou Půčkovou či chladně pojaté postavy, jak je předvádějí Petr Florián s Barborou Jelínkovou.

Pro milovníky detektivního žánru se jedná o příjemný zážitek, jakkoliv se zdá příběh trochu překombinovaný (to je ale ostatně i nejslavnější poirotovský případ Vražda v Orient Expressu). Inscenace také dobře funguje jako první seznámení s imerzivním divadlem, nezkušeného diváka nevyděsí, milovníka tohoto druhu divadla neurazí.