Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
West End: The Phantom of the Opera, Waitress, Everybody´s Talking About Jamie
Lukáš Dubský, 10.11.2019

The Phantom of the Opera (Her Majesty´s Theatre)

Návštěva Fantoma opery je sázkou na jistotu. Geniální melodie Andrewa Lloyda Webbera zná snad každý muzikálový příznivce a čas jim na kvalitě rozhodně neubral. Originální nastudování Harolda Prince, které se na West Endu hraje již více než 33 let, pak také potěší svou výpravností.
Stovky pestrobarevných kostýmů a samozřejmě bezchybně provedené ikonické scény, jako je cesta podzemním jezerním labyrintem nebo pád lustru do hlediště pařížské opery. Je to show, která neustále láká návštěvníky z celého světa. Přesti mi přišlo, že už se z toho vytratila živelnost a nadšení typické pro muzikály s kratší životností. Navíc hlediště Her Majesty´s Theatre by už možná po těch letech potřebovalo rekonstrukci – poprvé se mi v Londýně stalo, že nazvučení nebylo stoprocentní a orchestr místy přehlušoval zpěv. Pro někoho můžete být rovněž obtížné oprostit se od naposlouchaných verzí muzikálu, především té z 25. výročí, kde ústřední pár ztvárnili Ramin Karimloo a Sierra Boggess.


K současnému castingu se v září připojil australský herec a zpěvák Josh Piterman, který při svém londýnském debutu obsadil titulní roli. Piterman zpívá Fantoma procítěně, již od začátku je to postava, kterou viditelně ovládají emoce. Takové pojetí dává smysl a hlavního „záporáka" publiku dost přibližuje. Kelly Mathieson v roli Christiny Daaé uplatní svůj školený operní hlas, někdy se trochu nechává strhnout k výraznější operní gestice. Raoul v podání Dannyho Whiteheada naštěstí není nesympatickým floutkem, jak bývá v některých produkcích interpretován, větší jiskření mezi postavami vikomta a Christine jsem ale nezaznamenal.
Sečteno a podtrženo: Fantom opery nezklamal, ale ani neoslnil jako třeba podobně staří Bídníci.

Hodnocení: 80%

 

Waitress (Adelphi Theatre)

Z muzikálu Waitress jsem měl trochu obavy. Stejnojmenný nezávislý film z roku 2007 mě příliš neoslnil, byla to taková tuctová romantická komedie, která se snažila o přesah, ale ve výsledku ji moc nevycházelo ani jedno. Tvůrci muzikálové verze se rozhodli posílit komické prvky, což se ukázalo jako šťastná volba. Lehce feministicky laděné poselství zůstalo zachováno, ale nadhled mu dodal šťávu.


Na představení diváky v Adelphi Theatre přivítá příjemná vůně koláčů, které jsou připravovány v zákulisí a které je možné si koupit od uvaděček v kostýmech servírek. Sara Bareilles složila příjemné popové melodie, které se mísí s country a soulem.
Lucie Jones je v hlavní roli Jenny skvělá, má smysl pro jemné pointování gagů a její sólu She Used to Be Mine je nejsilnější melodií večera. Především komickou dvojicí jsou její kolegyně servírky Dawn (Laura Baldwin) a Becky (Sandra Marvin). Britský vlogger Joe Sugg (jeho debut na West Endu) jako ztřeštěný Ogie sice občas příliš tlačí na pilu, ale jeho song Never Ever Getting Rid of Me´ patří k nejzábavnějším částem muzikálu. Skvěle zmatený je Michael Hamway jako understudy Doktor Pomatter, byť jeho hlas nepatří k těm nejznělejším a v duetech s Jones se trochu ztrácí.
Když se k tomu přidá povedená realistická scéna se zdařilými projekcemi (Scott Pask), stráví divák s Waitress příjemný, oddechový večer.

Hodnocení: 75%

 

Everybody´s Talking About Jamie (Apollo Theatre)

Britský muzikál při mé návštěvě shodou okolností oslavil druhé narozeniny a zatím se jeho konec na West Endu nechystá. Naopak na jaře příštího roku vyráží na turné po Británii a na podzim přijde do kin stejnojmenný film. Tvůrci se inspirovali příběhem Jamieho Campbella, mladého gaye, který se v 16 letech toužil stát drag queen (umělecké vystoupení v ženských šatech). Moderní tématice transgenderu muzikálový obal sluší.
Právě muzika, jejímž autorem je Dan Gillespie Sells ze skupiny The Feeling, je totiž na tomhle kusu to nejlepší. Už dlouho se mi nestalo, aby nějaký nový muzikál měl tak chytlavé melodie. Snad každá píseň, která v tomhle muzikálu zazní, aspiruje na samostatný hit. Je to především moderní pop s příměsí funky či rapu. Vyzdvihnout je třeba také úžasnou choreografii Kate Prince, představitelé Jamieho spolužáků (vesměs se jedná o absolventy nebo studenty Italia Conti Academy of Performing Arts) se činí a jejich nasazení je skutečně nevídané.
Slabinou tohoto muzikálu je libreto, které by potřebovalo ostrý dohled dramaturga. Přílišná apelativnost z díla dost ční, zvláště Jamieho odpůrci (učitelka Miss Hedge, šikanující spolužák Dean a především Jamieho otec) jsou poněkud jednorozměrné figurky.


Layton Williams v titulní roli skvěle zpívá i tančí, činoherní scény hodně přehrává, ale v tomto případě jde o zřejmý záměr, protože jak muzikálový, tak skutečný Jamie (byl přítomen na slavnostním představení ke druhému výročí) se snaží být za každou cenu v centru pozornosti. Naopak v procítěně civilním pojetí vyniká nesobecká láska Jamieho matky Margaret (Melissa Jacques), skutečným majstrštykem je její sólo He´s My Boy. Krásný hlas s výjimečným rozsahem, jímž tato muzikálová „veteránka" disponuje, dokáže navodit příjemné mrazení v zádech.
Řekl bych, že tento muzikál má mnoho skalních obdivovatelů a publikum tu tvoří převážně mladí lidé. Škoda trochu slabších činoherních pasáží, protože hudebně bych tenhle kus určitě doporučil.

Hodnocení: 70%


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.